Andělská nevinnost a tvář s okouzlujícím půvabem... se jí stanou prokletím!

Čarodějku Nivellu kdysi postihla krutá kletba, kvůli níž každičkým dnem stárne o celý rok. Skrz duše nevinných dívek se jí však daří účinek prokletí mírnit. V duši jedné z nich, překrásné Lily, spatří dokonce šanci, jak se svých útrap nadobro zbavit a zůstat mladá navěky věků. Lily má ale silnou oporu v milujícím princi Williamovi, který ji Nivelle nevydá, ani kdyby ho to mělo stát království.

Ohrožené království, kouzelné bytosti, udatný princ a nádherná princezna. Tyto rysy naprosto typické, ba přímo nutné pro ohromné množství pohádek si můžete odškrtat i zde. Pohádkovější hledačku byste našli snad jedině za devatero horami, devatero řekami… však to sami dobře znáte. Pohádkovost se do děje zkrátka promítla velice silně, takže komukoliv bez ohledu na věk umožní cítit se zase jako ten malý špunt, který se bál bubáka pod postelí.

Vznikla tak dějová linka, která nemá dělat dojem složitými zvraty, ale zarputilostí dobra a bezohledností zla. Strany jsou jasně určeny a karty vyloženy, start i cíl přímo daný. Zbývá už jen, aby dobro překonalo nepřekonatelné a zvítězilo nad zlem, jež se ve jménu svých cílů neštítí snad ničeho.

Sněhurka, které jdou trpaslíci po krku

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, jakou pohádku to teď hraju? Tu o Sněhurce! Podobnost příběhu Lily (i její vzhled) se pohádce o Sněhurce až nápadně podobá. I zde se Lily dostane do hledáčku černokněžnice až poté, co ji zrcadlo nevědomky napráská. Jelikož si jsou ale oba příběhy podobné jen kostrou, není zrovna třeba se bát znechucení ze zdeformované pohádkové klasiky. Když už, tak se bát jedině příchozího pocitu jakési nostalgie… která ale bude příjemná.

Ušlechtilý princ a slečna Drsňák

Leckomu možná bude Lily nakonec i sympatičtější než Sněhurka. Vizáž křehké něžné dívky, která potřebuje obletovat, je dokonalým protikladem k jejímu charakteru. Žádná vystrašená naivní květinka, která pasivně čeká na svou záchranu, ale hrdá princezna se svérázným vyjadřováním, jež si uvědomuje, že kdo si počká, se nemusí vždy dočkat. Od jejího zachránce už ale takový rozkol osobnosti a vzhledu nenajdete. Je jednoduše co „nejprincovatější,“ jak to jen jde.

Jelikož jsou oba z milenců hratelní, je možné si o jejich postavách celkem důkladnou představu. Jen škoda, že to přepínání mezi Lily a Williamem je zase tak pevně nalajnované.

Tuhá zima jako další nepřítel

Teď, kdy jsou každé Vánoce prakticky na blátě, už i ty nekonečné hory sněhu mohou působit pohádkově. V království krom samozvané Nivelly vládne také obzvláště krutá zima, takže neprostupné závěje a vrstvy ledu jsou dominantou snad všech venkovních scenérií, která sama o sobě přináší výzvu.

Kontrastem k nehostinnému světu „tam venku“ jsou interiérové scenérie, z nichž pro změnu vyzařuje pohodlí a útulno. Kupříkladu taková milá dřevěná chaloupka nebo královská komnata s poklidně plápolajícím plamenem… kdo by pohrdl? Atmosféra prostředí dělá z této hry opravdu výborný kousek na hraní v časech temných večerů, kdy člověk nemá vůbec na nic chuť.

Relax u miniher

I když vám některé hlavolamy dají určitě zabrat, než jim přijdete na kloub, jsou vesměs zaměřené na to být zábavné než obtížné. Plní zde celkem často roli jakési uměle vytvořené překážky, aby hráč nenabyl pocitu, že se ke všemu a ze všeho dostává pomalu lusknutím prstů. Postup hrou je totiž tak plynulý, že by se bez četného počtu a variací miniher mohl takový dojem klidně dostavit.

Intuitivní hledačky

Hledací pasáže jsou taky něčím, čeho není důvod se bát. Byť je možnost kdykoliv přepnout do režimu spojovačky a splnit danou úroveň takto oklikou, ve skutečnosti k tomu není mockrát důvod. Nějakou až otravnou komplikovaností a chaotičností se totiž nevyznačují. Dají se odehrát stejně plynule jako zbytek hry.

Nový úhel pohledu na zlo

Bonusová kapitola se vrací na samý začátek příběhu Nivelly a přináší to, co možná někomu v hlavním příběhu může chybět – že nic není černobílé a jednoduché. Stejně tak Nivella, jež sama byla kdysi tím, čím Lily nebo William, tedy statečným, laskavým a obětavým člověkem. Možná v jejím zlu nakonec spatříte spíše zoufalost a zahořklost… a možná pro vás i nadále zůstane typickým zlem, u něhož je jedině dobře, že bylo poraženo.