x

I druhý díl Utajeného světa umění se drží zábavného a originálního konceptu

Některá pokračování jdou cestou inovace a kompletní změny, jiné se zase pokouší trochu převléknout grafický kabát a nabídnout hráčům totéž. Utajený svět umění 2 můžeme chápat jako prodloužení úspěšného prvního dílu, ve kterém se pouze doladilo několik drobností.

Zručné restaurátorce Laně se v úvodním dílu podařilo vybudovat si reputaci věhlasného odborníka přes umění. Po řadě zakázek po celém světě zatoužila po návratu ke svým kořenům. Začátek hry tak strávíte prací pro muzeum, než si vaši Lanu najde agent FBI, který ji požádá o nezvyklou pomoc. Blíže neurčená skupina dobře organizovaných zlodějů krade obrazy jako na běžícím páse a agent má podezření, že lidé z uměleckého zákulisí neříkají policii vše, co vědí. Lana tak dostává za úkol využít své renomé a důvěru u svých zákazníků k vyzvídání a donášení.

Pro hráče se tím ale nic nezmění. Stále máte za úkol hledat na reálných uměleckých dílech stopy po vandalismu a amatérském restaurování. Za každou nalezenou položku jste odměněni drobnou částkou peněz, za něž si můžete pořídit nějaké to vybavení do dosti neútulného bytu. Princip to není složitý, ani dvakrát rozmanitý, ale z určitých důvodů je přesto zábavný. A na ty se právě podíváme.

Některý předmět praští do očí ihned, jiný vůbec

V Utajeném světě umění 2 hledáte ukryté předměty na různých obrazech, nejčastěji z dob dávno minulých. Seznam v jednu chvíli obsahuje nanejvýše šest položek, více jich nepojme. Pokud některý objekt naleznete dříve, než se objeví na seznamu, hra vám ho neuzná a započítá jako kliknutí vedle. Přitom u některých bezpečně odhadnete už předem, že půjde o jeden z hledaných předmětů. Přeci jen, vysoušeč vlasů se na obraz z 19. století jen tak nedostane, že? Ne pokaždé to ale bude tak jednoduché. Občas hledané předměty s obrazem splývají téměř dokonale. Jak dobově, tak vizuálně, obzvláště barvou.

V takovém případě nejspíše budete chtít sáhnout po nápovědě, jenže to vám krapet zkomplikuje malý háček – k dispozici máte na každý obraz jen jeden tip. Další si již musíte koupit za cenu 250 bodů za jedno použití. Za jeden nalezený předmět jste však až na výjimky ohodnoceni 60 až 80 body, podle obtížnosti ukrytí. Hráč je tak šikovně postaven před rozhodnutí, zda bude hrát „poctivě“ a s odhodláním, nebo se smíří se srážkou ze skóre.

Naštěstí ale hra podává pomocnou ruku i „zdarma“. Z hledání podle seznamu si můžete udělat hledání podle obrysů. Stačí na některou z položek najet myší, abyste viděli přesnou siluetu. Díky tomu si uděláte jasnou představu o tvaru předmětu a často vám to pomůže odhadnout, kde by se předmět mohl nacházet. Pokud podle siluety leží, nejspíše bude umístěný někde na zemi.

 

Po každých přibližně pěti odškrtnutých položkách se také aktivuje bonusový úkol. Ten vždy obsahuje 3 další objekty, jež je nutno nalézt. Tentokrát ale přesně v tom pořadí, v jakém jsou uvedené, nemůžete je přeskakovat. Tuto výzvu ale můžete ignorovat, jen se tím připravíte o bonusové body, které výsledné skóre mnohdy zdvojnásobí.

 

Ošklivý byt jako motivace skórovat

Zmiňované body představují ve skutečnosti peníze. Ty krom nákupu nápověd lze zužitkovat ke zútulnění bytu Lany, který to už na první pohled opravdu potřebuje. Oproti předchozímu dílu už ale nemusíte tato vylepšení pořizovat postupně a máte možnost si rovnou koupit to nejlepší. Stačí si jen našetřit.

 

 

 

Konečně hledačka i s takovým motivem

Umění je něco, na co všichni nahlíží s obdivem, avšak jen málokdo se v něm pohybuje a orientuje. Když si k tomu ještě připočteme tucty detektivních nebo fantasy hledaček, je Utajený svět umění o to více osvěžující změnou. Ač jinou aktivitu, než hledání předmětů podle seznamu víceméně nenabízí. Ale nebojte, na hraní této hry nemusíte být žádní znalci malířů a jejich děl, přestože malby, které v Utajeném světě uvidíte, jsou opravdové.

Dokonalý pocit osmnáctého či devatenáctého století, z nichž většina vyobrazených dělat pochází, přivozuje u každého obrazu dobová hudba. Ta se krom doby řídí také motivem obrazu, takže během hledání „špatností“ na plátně, které znázorňuje vesnickou veselku, neuslyšíte žádný orchestr, ale pravou lidovou muziku. Pokud holdujete melodiím z dob „císaře pána“, snadno se ocitnete před dilematem, zda hrát, nebo jen poslouchat. Všechny znělky se ale časem nakonec oposlouchají, protože jsou poměrně krátké, takže běží v postřehnutelných smyčkách.

Pro ještě lepší vtáhnutí do příběhu obrazu hra přehrává také zvuky, simulující vyobrazené prostředí. U maleb zvěčňujících ozbrojený střet cinkají šavle a na hostinách zase jede zábava plným proudem. Všichni mluví přes sebe a člověk tak u některých obrazů po chvíli neví, kde mu hlava stojí. Je těžké se kvůli těmto zvukům soustředit na hru, natož si užít jinak úchvatný hudební doprovod. Naštěstí je ale možné si skrz nastavení zvuky vypnout, jen tím přijdete i o zvukovou odezvu při kliknutí a sebrání předmětu.

 

Staří známí i nové tváře

Obraz se po vyřešení uloží do osobní galerie, kde si ho později můžete prohlédnout v plné velikosti, a především se zde také dozvíte jeho název a jméno autora. Jen škoda, že krom toho není galerie také využitá k zobrazení nějakých informačních popisků, které by blíže vysvětlily, co obraz zachycuje. Také zde mohlo být tlačítko, které by umožnilo si zahrát libovolný obraz znovu. Po stránce příběhu by to ničemu nevadilo, neboť jednotlivé herní úrovně spíše jenom tak prokládá, než že by se výrazně projevoval.

Stále totiž jen listujete stránkami deníku, na kterých před začátkem restaurování dalšího obrazu proběhne stručný a vágní rozhovor o vaší nové zakázce. I když jsou postavy stále kreslené, změnil se styl jejich zpracování – zatímco v prvním díle vypadaly jako z dětského animovaného filmu, nyní získaly mnohem autentičtější a detailnější rysy.

I když se všechny postavy vzhledově změnily k nepoznání, většinu z nich si vybavíte z jedničky, jestliže jste ji nehráli před dávnější dobou. Lanina prodloužená dovolená (která přitom není zachycená v příběhu 1. ani 2. dílu) tak posloužila jako odůvodnění, proč se sestava postava až tak moc nezměnila. Příznivci motta „co díl, to pořádná změna“ proto na scénář příběhu budou nejspíše nahlížet jako na „odlajdačený“.

 

 

 

Bavil první díl? Bude i druhý

Jsou herní žánry, ve kterých se stejnost neodpouští, ale hratelností prostá hledačka mezi nimi rozhodně není. Pokud jste si již někdy zahráli první díl Utajeného světa umění a bavil vás, je dvojka nutný kousek do sbírky. Nesáhnete vedle ani v případě, že preferujete právě hledačky, v nichž se hodně hledá, aniž by byl důležitý příběh nebo mini-hry. Oba díly se od zvyklostí v žánru těchto her výrazně odklánějí a jdou si svou cestou, která stojí alespoň za vyzkoušení.

+Klady -Zápory
  • Reálné obrazy
  • Obodovaný výkon při hledání
  • Větší variabilita vylepšování bytu
  • Otravné zvuky na pozadí (možno vypnout)
  • Jednotlivé úrovně jsou neopakovatelné
  • Oproti 1. dílu jen málo změn
  Celkové hodnocení: 89 %

 Více o celé kolekci se dozvíte zde

Právě prodáno

Daří se vám stáhnout naše hry?

Jde to bez problému, rychlé jako vítr
Anketa0%
Normální rychlost, proč?
Anketa0%
Jde to, ale dře to :/
Anketa20%
Stažení hry trvá věčnost
Anketa60%
Stažení padá, musím začínat znovu
Anketa0%
Většinou se mi nepodaří hru stáhnout
Anketa0%
Vůbec nic nejde stáhnout, hanba!
Anketa20%

Celkem hlasů: 5

https://shop.spidla.cz/kolekce-her-pocitacovych-her-podzim-2020-15-novych-her/

MenuX

Provozovatel webu, Špidla Data Processing, s.r.o., se sídlem Újezd 454/46, Praha 1 - Malá Strana, 118 00 , IČ: 25581775, jako správce osobních údajů, zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely a v případě Vašeho souhlasu také pro personalizaci reklam. Přečtěte si Zásady souborů cookies.

Souhlasím