Loutkové divadlo: Nevinné duše zoufale potřebují pomoc od vašich bystrých smyslů

Loutkové divadlo. Jak nevinný název pro hledačku. Nemocné děti, dřevěné panenky, rozbité hračky a liduprázdné ulice ale společně utváří jedinečnou a silnou atmosféru, která v nejednom okamžiku nabere až děsivý ráz.

Titul nesporně patří k hledačkám ze staré školy, u kterých právě atmosféra a příběh hraje prim, naproti tomu samotná hratelnost není až tak pestrá a rozvinutá. Díky vysoké obtížnosti ale má stále daleko od nezáživné hledačky, kterou by už v současné době nemělo smysl hrát. Připravte se, že si zahrajete hru, v níž budete každou vteřinu skutečně pátrat a přemýšlet. Loutkové divadlo vám pod nos nic nenaservíruje.

Po založení profilu a spuštění hry se objeví okno s volbou obtížnosti. Váš výběr bude spočívat pouze v tom, zda chcete mít tip a přeskakování miniher doplňovaný relativně rychle, nebo raději pomalu a zda se vám budou třpytit aktivní plochy, na které se můžete zblízka podívat a možná tam něco najít nebo udělat.

 

Inventář pod tlačítkem a jiné zvláštnosti

Jelikož ale Divadlo postrádá několik funkcí, na něž jste u hledaček určitě zvyklí, není ten omezený výběr z pouhých dvou stupňů obtížnosti až tak bolestivý. I když se rozhodnete pro snadnou variantu, beztak se budete muset zcela obejít bez mapy či strategické příručky a většinu času překvapivě i bez nápovědy. Kvůli tomu není složité zabloudit a zaseknout se. Sběratelská edice s příručkou by proto u této hry obzvlášť bodla.

Tip je totiž k dispozici pouze během hledacích scén, lokace tedy procházíte a objevujete kompletně bez něj. Během toho jeho místo zaujme tlačítko Náčiní. Pod ním se neskrývá nic jiného než půlkruhové rozbalovací menu inventáře. Po estetické stránce je to zajímavý prvek, ale jakmile budete potřebovat použít na jednom místě kupříkladu tři předměty za sebou, přijde vám jeho provedení jako nepraktické. Inventář se totiž po použití každého předmětu sám zabalí, tudíž ho musíte neustále otevírat.

 

Necháte se u hledaček podat?

I když je nápověda k dispozici pouze v případě hledaček, přesto si ji užijete dosyta. Hledání probíhá klasicky podle seznamu s vypsanými předměty. Ty by se daly skoro striktně rozdělit do dvou kategorií – na ty, které najdete ihned, a na ty, které nenajdete nikdy. Jejich úspěšné nalezení ale nesabotuje nepřesné pojmenování (vždy víte, co přesně hledat), ale perfektní splynutí s pozadím scenérie. Navíc je zapotřebí si zvyknout na jednu takovou maličkost – když narazíte na nějakou tajnou skrýš nebo šuplík, nemusí v něm nutně něco být. V jiných hrách se totiž setkáváme, že v každé skrýši je něco užitečného a žádný šuplík není otevřený zbytečně, přitom je to samozřejmě nesmysl.

 

Tam a zase zpět: Cestování poslepu

Po splnění prvních dvou lokací, jež by se daly považovat za úvod do hry, jste vypuštěni do světa. Rozlehlého, se spoustou odboček a slepých uliček. Až v tento okamžik zakusíte v Divadlu první lehké bloudění. Hra se nebojí vyvalit to velké množství lokací de facto naráz, takže než se stihnete rozkoukat v jedné, zpravidla skončíte rovnou v další. Stačí pouze nechtěně kliknout na jeden z mnoha dobře zamaskovaných vstupů, které se sem tam téměř překrývají.

Jelikož hra pracuje s velkým počtem přístupných lokací naráz, nevyhnete se častému vracení z jedné lokace do druhé. Každé místo je proto zapotřebí si opravdu důkladně zmapovat. Odhalit všechny aktivní oblasti, jež si můžete přiblížit, vysbírat všechny dostupné předměty a zapamatovat si, kde bude zapotřebí později něco udělat, a odhadnout věc, jakou k tomu pravděpodobně použijete. Tuto hru si bez soustředění se nebudete schopni vůbec užít, protože nahodilými procházkami se přivedete akorát k jednomu záseku za druhým.

 

Atmosféra budovaná do detailu

Za detektivní dril se ale hra štědře odmění. Poutavě zpracovaná atmosféra strhne pozornost na sebe, takže si ani neuvědomujete, že si už hezkých 10 minut nevíte rady. Dokonale ztratíte pojem o čase. Zasluhuje se o to zejména výtvarný styl lokací a překvapivě i hudba.

I když byste ve scenériích nenalezli žádný typicky strašidelný prvek, vzbuzují neklid. Ani při pohledu na nádherný dětský pokoj se nebudete cítit úplně příjemně, cosi vás bude rozrušovat. Někdo by na první dobrou řekl, že za tímto autentickým dojmem stojí liduprázdnost, jenže ruku na srdce – není tohle ve všech hledačkách? Grafikům se tu podařilo rozehrát krásnou hru detailů, z nichž mnohé ani hned nepostřehnete.

Strašidelnost a záhadnost Loutkového divadla ale dopuje také jeho soundtrack. Melodie přesně odráží, co se hráči snaží říct příběh. Že něčemu čelíte, něčemu velkému a také nebezpečnému. A také že vy jste jediná naděje. Nejen pro ostatní, ale i pro sebe. Působivé, kolik toho pár tónů dokáže vyjádřit, když se do nich na okamžik zaposloucháte.

 

Příběh, který s rozuzlením nespěchá

Indicie ve hře dlouho neprozradí o nic více, než co se dočtete v oficiálním popisu hry. S odhalováním celé zápletky, tedy i s motivem a dosahem konání zloducha, si popravdě dávají dost načas. Děj odkrýváte velice pozvolna a postupně, nikoliv po velkých skocích, kdy se ze dvou klíčových rozhovorů dozvíte vlastně celý příběh.

A ty indicie nalézáte prakticky všude. Už na samotných lokacích je možné při proklikávání různých zákoutí narazit na řadu míst, na nichž sice nelze cokoliv dělat, ale přesto se na nich nějaký doprovodný text zobrazí. Ne vždy přináší něco užitečného, a ne vždy je ten text zajímavý, ale kvůli těm několika důležitým informacím je přesto výhodné věnovat této části hry pozornost. Jen opět platí, že se musíte soustředit. Ve hře chybí i deník, takže veškerá fakta či jiné stopy je zkrátka zapotřebí si pamatovat. Dokud se nedostanete až na samý konec příběhu, nebudete mít naprostou jistotu, jestli je vám konkrétní informace opravdu k ničemu.

 

Opření se o hráčovy dovednosti

Loutkové divadlo klade důraz na hráčovy měkké dovednosti, jako postřeh, logické uvažování, schopnost se soustředit a improvizovat nebo správně dedukovat. Díky tomu, že jste zapojováni do hry takto skrz své schopnosti, vás Divadlo pohltí i přes všední hratelnost, navíc očesanou o funkce jako mapa, tip či deník. Když se na ni vrhnete s čistou hlavou, oceníte, že patří k těm obtížnějším, které vám nic nedarují, ale také vás zbytečně nenatahují. V opačném případě prožijete místy ať už menší, nebo větší trápení, jež snad projasní nádherná grafika a ohromující hudba.

 

+Klady -Zápory
  • Impozantní grafika a hudba
  • Postupné rozvíjení příběhu
  • Vtažení hráče do hry skrz něj samotného
  • Bez tipu, mapy i příručky
  • Jen minimum hlavolamů
  • Pro někoho velice obtížná
  Celkové hodnocení: 86 %

 Více o celé kolekci se dozvíte zde

MenuX

Provozovatel webu, Špidla Data Processing, s.r.o., se sídlem Újezd 454/46, Praha 1 - Malá Strana, 118 00 , IČ: 25581775, jako správce osobních údajů, zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely a v případě Vašeho souhlasu také pro personalizaci reklam. Přečtěte si Zásady souborů cookies.

Souhlasím