Noční můra: Zábavně obtížná hledačka se spletitým dějem
Vypravte se do paralelního světa nočních můr, které vytvoří dokonalé zdání, že všechny sny a vidiny jsou skutečné… Nebo to není jen zdání? Ubraňte se klamům, jimž snadno podlehne i duševně odolný jedinec.
Díky spletitému ději, který se opírá o paralelní svět, psychické nemoci a děsivé přeludy, má tato hra reálnou šanci zaujmout minimálně fanoušky hororů a thrillerů. Konstrukce příběhu je nejzajímavější svou záhadností a spoustou otázek.
Depresivní špitál a post-apokalyptický svět
Úvod hry vám nepřímo udělí cennou radu – když doktor řekne, abyste se nebáli, tak se bojte ještě víc. Obzvlášť když budete přivázaní k posteli za nohy a s milým úsměvem vám řekne, že před sebou máte lobotomii, tak ať se psychicky připravíte… jako kdyby to šlo!
Ve vteřině tak pochopíte motivaci vaší postavy – Angely – utéct, a snadno se vcítíte do její úzkosti a rozrušení, kterému byste při pobytu v takové nemocnici (nebo spíše léčebny) propadli i vy. Polstrované stěny, chudá výbava a minimum světla, jednoduše ideální prostředí na zlomení ducha než jeho posílení.
Depresivně fádní prostory léčebny však střídá otevřený svět plný stop po zkáze a zrůdách. Sled příběhu a různé náznaky podvědomě nutí hráče k výběru, které z prostředí bude považovat za skutečné a které je naopak pouhou noční můrou. Kvůli tomu je nejděsivější částí příběhu spíše uvědomění, že na tom, co je realita a co klam, vůbec nezáleží. Pro existenci Angely je přímo zničující obojí.
Rozvážný postup hrou a hledání náznaků
U hororů je pokaždé příjemný pocit, že vy se ničeho bát nemusíte, a u této hledačky se k tomu navíc přidá nulová obava ze špatné hratelnosti. Občasné obtížné hledání v tmavých prostorech je kompenzováno přijatelnou obtížností, vhodně rozloženými hlavolamy i logickým průchodem lokacemi.
Hra výborně pracuje zejména s nastavením obtížnosti. Ta vychází z dostupnosti předmětů a nutnosti sledovat indicie. Díky malému počtu věcí, s nimiž budete ve svém inventáři disponovat, se mnohdy dostanete do situace, kdy zkrátka nebudete vědět, co dál. A právě v ten moment se očekává, že svou pozornost věnujete zmíněným indiciím, které nejčastěji naleznete v podobě novin, ale užitečné informace se můžete dočíst i v deníku. Ten vám taktéž poskytne představu o tom, čím se vaše postava bude chtít dál zabývat, a co tedy bude nejspíše vaším dalším úkolem.
Deník se třemi záložkami a zbytečným úkolníčkem
Během hraní se v deníku postupně otevřou tři záložky. Do první si bude Angela zapisovat poznámky vztahující se k nemocničním lokacím. V jejích zápiscích se nedočtete pouze informace k příběhu, ale pomohou vám také v dalším postupu hrou. Stačí jen bedlivě číst a umět si dané poznámky správně interpretovat, což většinou není vůbec složité. Druhá záložka funguje na stejném principu, jen se týká výhradně Pokřiveného světa, tedy druhé sady lokací, jež se nacházejí mimo prostory nemocnice. Třetí záložku – Fotoalbum – pak lze považovat za určitý ukazatel pokroku. Během hry se totiž nevyhnete sbírání černobílých fotek malých dětí, které posléze poputují právě do fotoalba ve vašem deníku. Jakmile získáte všechny, příběh se odkryje.
Díky splývajícímu tlačítku deníku a ikony úkolníčku se sem tam nechtěně podaří otevřít i úkolníček. V něm – jak už název napovídá – naleznete úkoly, nebo spíše doporučení, na co byste se měli soustředit, pokud se chcete posunout dál. Jenže tyto informace už poskytuje samotný deník nebo jiné stopy, takže k čemu úkolníček, ve kterém nejsou žádné opravdové úkoly, ale pouze rady?
Hlavolamy přímo ve scenérii
Jeden by neřekl, jaký je rozdíl řešit minihru v otevřeném okně, nebo na celé obrazovce. Tato hra uplatňuje první přístup, takže po spuštění hlavolamu plynule přecházíte do přiblíženého okna a nenačítáte zvláštní obrazovku, na níž máte pouze danou minihru a nic jiného.
Tím jste ochuzeni o takovou tu vnitřní reakci „tak a teď řeším hlavolam“, ale rovnou se vrhnete na řešení, které většinou není vůbec složité. V konečném důsledku je tak téměř nemožné se do miniher opravdu ponořit a užít si je. Pouze je projdete, ať už půjde o puzzle, předělanou verzi Rubikovy kostky nebo klasickou skládačku.
Hledačky jako příjemná výzva
Přesný opak jsou hledačky, v nichž podle předem vytvořeného seznamu pátráte po 12 předmětech. Nic více, ale ani nic méně. Přesto vás tento jednoduchý princip u každé hledačky na hezkých několik minut zabaví (pokud se ovšem nebudete obracet na nápovědu). Nastavení jejich obtížnosti totiž odráží zbytek hry: rozhodně je nezvládnete s prstem v nose, ale s určitou dávkou soustředěnosti, intuice a pozornosti nebudete mít sebemenší problém je zdolat a užít si to.
Hra je k dostání výhradně na DVD kolekci her. Pro další informace klikněte na obrázek níže nebo sem.