Škola kouzel: Náročná hledačka pro pravé fajnšmekry

Jít si teď zahrát tuhle hru je opravdu jako cestovat časem do daleké minulosti. Nicméně i přes pochopitelně horší grafiku pořád funguje, pořád se dá hrát. Jen počítejte, že vám dá solidně zabrat, pokud jste zhýčkaní různými vychytávkami z novějších hledaček.

 

 

 

Největší ouvej u starých hledaček typicky bývá hratelnost, jež oproti novým kouskům působí dost chudě. Jen vzácně nabízí nějaké dodatečné herní prvky, které by něčím celý zážitek zpestřily. A kdyby Škola kouzel spadala mezi řadové hledačky, ani jí by se tato nemilá skutečnost nejspíše nevyhnula. Jenže na „kdyby“ se nehraje, důležitý je výsledek a ten je i přes veškeré stáří hry příznivý.

 

 

 

Škola kouzel se už na tehdejší dobu vydala svojí vlastní cestou, která jí značně dopomáhá obsadit přední příčky v originalitě i nyní. Vzpomeňte si na libovolnou hledačku se scénami, v nichž jste hledali kousky všelijakých předmětů a ty se pak snažili použít nebo nějak složit, abyste něco aktivovali nebo získali další předmět. Máte? Tak teď si představte, že hrajete hledačku, která tohle nemá jako vedlejší, ale hlavní náplň a vyjde vám právě Škola kouzel.

 

 

 

Do hry vás klasicky uvítá tutoriál, který byste zde raději neměli přeskakovat, a to ani tehdy, že s hledačkami máte bohaté zkušenosti. Ušetříte si tím zbytečné zmatky a prvopočáteční bloudění, kterého bude i tak dost, alespoň v prvních minutách, než si na tento jiný formát zvyknete.

 

 

 

Cesta okolo světa

Ve hře navštívíte 17 míst, což na první pohled není moc. V hledačkách jsme přeci jen zvyklí na nižší desítky. Jenže na pohled druhý už je stav výrazně lepší – každé místo se ještě dál dělí na přibližně tři lokace.

 

 

 

Pohyb po místech realizujete pomocí mapy světa, která vám už dopředu napoví, že se můžete těšit na různá prostředí. Mayské chrámy, indiánské osady, anglický hrad, egyptské komplexy nebo džungle kdesi v Indočíně aj. scenérie se postarají o potřebnou změnu. Proč potřebnou? Prohlížením prostředí tu (už z povahy hry) strávíte mnohem, ale mnohem více času než u jiných hledaček. Díky tomu vám možná neunikne jeden pozoruhodný detail: výtvarný styl každého typu scenérie jako kdyby byl malinko odlišný od těch ostatních. Nejznatelnější rozdíl v grafice uvidíte při porovnávání lokace se stavbami versus lokace s hustou vegetací.

 

 

 

Na mapě se vám také zobrazí název vybraného místa a počet nesebraných krystalů či nesložených předmětů. Z posledního jmenovaného údaje mj. vyčtete, kolik lokací vás tam čeká – číslo stačí vydělit pěti.

 

 

 

Obtížnost: vysoká, místy až pekelná

Na všech lokacích děláte to samé – ve spodní liště uvidíte obrázky pětice předmětů, jež musíte složit, abyste je mohli použít. Způsob nakouskování, velikost ani umístění ve scenérii nedává žádnou logiku, každý kousíček je zkrátka plácnutý tam, kde se dá nejhůře nalézt. Bez problémů tak narazíte např. situaci, kdy se čtvrtina křídy tváří jako mrak nad horou.

 

 

 

Tento fakt citelně ztěžuje jakékoliv hledání. Musíte se pozorně dívat naprosto všude a nemůžete si nijak vypomoct svou intuicí. Jakmile najdete určitou část některého z předmětů, zešedne, takže se můžete lépe soustředit na zbývající kusy, až nakonec předmět složíte celý. Záhy však zjistíte, že přijít na jeho účel může být ještě složitější.

 

 

 

Tento místy až absurdně obtížný koncept má přesto určité kouzlo. Slepování na kousíčky rozcupovaných předmětů je samo o sobě po půl hodině nudné, takže jedinou spolehlivou zábavou je tu výzva. Takovou radost z toho, že jste po deseti minutách složili kladivo, zažijete jedině tady. Pokud k této hře sednete odpočinutí, tak vás na ní bude bavit přesně to, co na ní budete nesnášet, když se do jejího hraní pustíte unavení. Třebaže na tom u hledaček obvykle nezáleží, tak u této na svou kondici opravdu musíte brát zřetel.

 

 

Žádné zkratky, žádný neomezený tip

Ve Škole kouzel se musíte vypořádat naprosto se vším, co vám hra přinese.  Možnost přeskočit nějakou minihru neexistuje, stejně tak neexistuje možnost pročekat se k dalšímu tipu. Ten se totiž automaticky nedoplňuje, ale dobíjíte ho vy. Ve scenériích hledáte malé otazníčky v kolečku, kdy každý vám dovolí jedenkrát použít nápovědu. V jednu chvíli můžete disponovat maximálně 5 tipy.

 

 

 

Jelikož na složení každého předmětu potřebujete najít průměrně 4 díly, je celkem snadné dostat se s počtem dostupných nápověd na nulu. Jakmile se ocitnete v takové situaci, máte možnost si odehrát speciální hledací úroveň, která vám přidá 2 tipy navíc. Abyste je získali, musíte najít 10 otazníčků, jež mnohdy dokonale splývají s prostředím, takže ve výsledku v minihře, která slouží k přidání tipů, byste nejraději po nějakém sáhli. Scenérií, ve kterých zmiňované otazníčky hledáte, je nespočet a hraní této speciální minihry není nijak limitováno. Vzhledem k obtížnosti ale pravděpodobně nehrozí, že byste se do ní pouštěli často a s chutí, a ponecháte si ji proto pouze pro případ krajní nouze.

 

 

 

Vyřešte minihry včas

Když nedlouho po začátku hraní narazíte na první hlavolam, možná si řeknete „no tak to fakt nedám“. Odpočet umístěný vlevo nahoře dokáže vystrašit a bude vás přivádět pod tlak až do okamžiku, kdy si uvědomíte, že nastavená doba je úplně mimo mísu. Těžko říct, zda šlo ze strany vývojářů o úmysl, nebo nezájem, ale časy neodpovídají obtížnosti. I minihry s vyměřeným časem 15 minut splníte bez zapocení za 4 minuty. Tím se význam této funkce poněkud degraduje, reálněji nastavený čas by měl větší smysl.

 

 

 

Z čeho ale srdce rozhodně zaplesá, je pestrá škála hlavolamů. Každý je úplně jiný – jednou hrajete pexeso, příště odhadujete polohu hvězd v souhvězdí, skládáte obrázek nebo rozmotáváte uzly. U řešení řady miniher s největší pravděpodobností zažijete úplnou premiéru, protože na ně v jiných hledačkách nenarazíte. Nutno říct bohužel, protože všechny jsou vydařené a zábavné.

 

 

 

Příběh bokem

Po dokončení každého místa se spustí animace, která jako jediná nějakým způsobem uvádí příběh. Ale moc se jí to nedaří. Dějová linka je totiž až příliš jednoduchá a přímočará (vaše postava se neustále snaží dohnat svého bratra, jenž za sebou schválně zanechává stopy) a úroveň dialogů nebo grafiky to také moc nevytrhne… pokud tedy nepreferujete „až moc“ kreslené animace. Dohromady to budí dojem, že příběh je víceméně takový „aby se neřeklo, že žádný není“. Přitom u hry s formátem Školy kouzel by to ani ničemu nevadilo, beztak si nepřetržité hledání uzme vaši pozornost celou pro sebe.

 

 

 


 

 

 

Více o celé kolekci se dozvíte zde

 

 

 

 

Více o celé kolekci se dozvíte zde

 

 

 

 

 

 

 

 

MenuX

Provozovatel webu, Špidla Data Processing, s.r.o., se sídlem Újezd 454/46, Praha 1 - Malá Strana, 118 00 , IČ: 25581775, jako správce osobních údajů, zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely a v případě Vašeho souhlasu také pro personalizaci reklam. Přečtěte si Zásady souborů cookies.

Souhlasím