x

Vlak hrůzy: Z rodinného výletu se stala noční můra, z níž se nejde probudit

Děj, který se odehrává jen na velmi omezeném prostoru, z něhož navíc není možné uniknout, a věrohodné zvukové efekty jsou klasické vlastnosti snad každé hororovky. Byť hledačka „Vlak hrůzy“ splňuje oba rysy, přesto není stavěná jako hra, u které byste se měli neustále lekat a děsit. Příběh jde spíše cestou pro mnohé hráče sympatičtějšího thrilleru.

 

Hlavní postava, za níž hrajete, tu je „obyčejná“ matka, jež nade vše miluje své dítě, a představa, že ho ztratí, je pro ni největší noční můrou. Stačila však jediná jízda vlakem, aby se tato můra během okamžiku změnila ve strašnou skutečnost. Nebo je to všechno jenom až nechutně živý zlý sen? Hra jako kdyby chtěla, aby si hráč aktivně pohrával s oběma verzemi, a napětí tak mohlo růst. Některé věci, které spatříte, tak zprvu nebudou dávat absolutně žádný smysl. Na vysvětlení významu jednotlivých detailů, kterých je tu opravdu nespočet, si je zapotřebí trpělivě počkat.

 

Náročnou pouť za nalezením a záchranou dcery započnete ve vagónu vlaku, jenž vykolejil, a přesto se poničený dál řítí pustou krajinou, bez sebemenšího náznaku, že někdy zastaví. A také bez cestujících. Všichni totiž zmizeli. Vymrštil je náraz z vlaku ven, i s matčinou holčičkou? Jakmile úspěšně přelezete přímo do lokomotivy, dostanete náznakem odpověď, že za tím vším bude nutno hledat něco víc. Jenže ať vkročíte kamkoliv, nikde živé duše, jež by situaci alespoň trochu osvětlila. Dokonce ani po vytočení nouzového čísla se vám nedostane žádné odpovědi, uslyšíte jen děsivý zvuk.

 

 

Příběh úhledně zapsaný do deníku

Jestli něčím „Vlak hrůzy“ neoplývá, tak to jsou příběhové scénky, kterých zde uvidíte jen pár. Příběh je hráči servírován v podobě deníku, jenž se zaměřuje jak na popis hlavních událostí, tak na pocity hráčovy postavy, aby se do ní mohl snáze vcítit. Pokud příběh není to, kvůli čemu hledačky obvykle hrajete, tak se ale otevírání deníku stejně nevyhnete: jeho další významnou složkou jsou klíče k mnohým šifrám, jimiž je hra skoro až prosycená. I když by bylo praktické mít řešení přiložené na místě, kde onen kód zadáváte, ne vždy tomu tak je. V takový moment procvičíte svou paměť, abyste si vyobrazené symboly zapamatovali, mohli deník zavřít a zadat kód.

 

 

Napínavá atmosféra a detailně zpracované prostředí

Zatímco postav tu potkáte jen poskrovnu, takže slabé grafické zpracování v jejich případě ani tolik nevadí, u všeho ostatního si „Vlak hrůzy“ vede o poznání lépe, zejména je-li řeč o scenériích a zvukové stránce. Hra se z velké části odehrává v interiéru vlaků a železničních budov, což jsou typy lokací, jež v hledačkách obvykle nepotkáte, a to ze dvou velice prostých důvodů. Fyzicky zabírají jen malou oblast, nepošlou hráče do všech koutů světa (jako kdyby to bylo nutné), a navíc bojují s určitou jednotvárností. Koneckonců vagón jako vagón. Jak se s tou jednotvárností tedy popasovat, když příběh opravdu potřebujete posadit na koleje?

 

Zde se na to šlo velkou mírou detailů, jež společně přidávají jednotlivým lokacím na jedinečném dojmu a odlišují je od sebe, byť třeba vycházejí ze stejného nebo velmi podobného prostředí. Výtvarné zpracování se snaží o co nejrealističtější obraz a v případě mnohých materiálových textur se mu to také daří. Pokud vám tedy nejsou příliš sympatické hry, jež vypadají jako kreslená pohádka, tady budete s vizuální stránkou spokojení. Naprosto stejně potěší i práce se zvukovými efekty při používání nalezených předmětů. Tlučení zní opravdu jako tlučení, škrabání jako škrabání. Efekty věrohodně reflektují materiál objektu i věci, kterou na něj hráč používá. Někomu to ale nemusí být příjemné, takže si je raději mírně ztlumí.

 

 

 

Výběr obtížnosti pro hráče se slabší i silnější vůlí

Před započetím hry dostanete na výběr ze dvou režimů obtížnosti: běžného a pro experty. Ty se od sebe odlišují v zásadě jen dobou dobíjení nápovědy a možností přeskakovat logické hříčky, které nezaujaly nebo se vám zdají být v daný moment neřešitelné. Jelikož za průchod hrou v režimu experta není hráč nijak oceněn, stejně nakonec kliknete spíše na tlačítko „Běžný režim“, bez ohledu na své předešlé zkušenosti s tímto žánrem her. Ty v této hledačce ani příliš nepotřebujete. Hlavní náplň hry (tedy procházení lokacemi a překonávání umístěných překážek) ukočíruje velice snadno každý hráč, neboť kde daný předmět použít bývá nad slunce jasné.

 

Zaseknout se občas můžete jen kvůli prázdnému inventáři, protože občas se zdá, že nikde není žádný předmět v dohledu. „Rozklikáváte“ všechny možné podoblasti na dané lokaci a nic, bez výsledku. Chyba lávky, zde se totiž předměty velice často ukrývají už v samotném pozadí lokace, v interaktivních zónách je navzdory zvyklostem spatříte jen vzácně. Jakmile si na toto zvyknete, s hrou se hravě poperete. Samotná volba režimu obtížnosti je tak čistě otázka vůle – pokud chcete výzvu, ale víte, že se neudržíte a po nápovědě budete sahat často, můžete si vybrat variantu pro experta, která vás sama ohlídá, abyste se více snažili.

 

 

Starý způsob hledání, ale nápadité hříčky

Hra obsahuje zhruba na každé třetí až čtvrté lokaci jednu hledací úroveň, což není moc. Jednotlivé scény s hledáním se však spouštějí i opakovaně, tudíž na stejném místě hledáte i dvakrát nebo třikrát. Seznam dvanácti hledaných předmětů se nicméně vždy celý obmění a pozadí hledačky si také zapamatuje změny, které jste v něm provedli, jako například otevření nějaké skrýše nebo probourání zdi aj. Samotné hledání podle jmenného seznamu sice patří mezi pro hráče obtížnější způsoby (podle obrázku nebo alespoň siluety se přeci jen věci nacházejí snáze), nicméně hledací scenérie tu jsou udělány velice přehledně. Není to jedna celistvá hromada harampádí, ale jasně ohraničené a patrné objekty. Téměř by stačilo celou scenérii proklikat a během dvou minut byste měli splněno, jen nebýt penalizace za kliknutí vedle, jež vám po pěti mylných kliknutích obrazovku na několik minut zmrazí.

 

 

S různými hlavolamy, rébusy a mini-hrami je to co do jejich počtu stejné jako s hledačkami – mohlo bych jich být klidně o něco více. Na rozdíl od hledaček si u nich ale hráč užije velkou rozmanitost. Mini-hry si totiž navzájem nejsou ani trochu podobné. Spojitost uvidíte jen v jejich typu, neboť povětšinou jde o skládačky na tisíc a jeden způsob. Navzájem se od sebe odlišují nejen principem řešení, ale také ovládáním, náročností a mechanismem fungování.

+Klady -Zápory
  • Grafika prostředí
  • Rozmanité mini-hry
  • Napínavá atmosféra
  • Zvukové efekty
  • Přehledné hledačky
  • Absence mapy světa
  • Málo hledání i mini-her
  • Jednotvárné hledačky
  • U některých hlavolamů chybí instrukce
  Celkové hodnocení: 76 %

 

Hru Vlak hrůzy můžete získat výhradně v této kolekci her: 

Více o celé kolekci se dozvíte zde

Právě prodáno

Jak jdou stáhnout hry?

Jde to bez problému, rychlé jako vítr
Anketa26%
Normální rychlost, proč?
Anketa9%
Jde to, ale dře to :/
Anketa9%
Stažení hry trvá věčnost
Anketa31%
Stažení padá, musím začínat znovu
Anketa5%
Muselo se stáhnout z alternativního linku
Anketa4%
Většinou se mi nepodaří hru stáhnout
Anketa8%
Vůbec nic nejde stáhnout, hanba!
Anketa7%

Celkem hlasů: 74

https://shop.spidla.cz/kolekce-her-pocitacovych-her-podzim-2020-15-novych-her/

MenuX

Provozovatel webu, Špidla Data Processing, s.r.o., se sídlem Újezd 454/46, Praha 1 - Malá Strana, 118 00 , IČ: 25581775, jako správce osobních údajů, zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely a v případě Vašeho souhlasu také pro personalizaci reklam. Přečtěte si Zásady souborů cookies.

Souhlasím