Zastavte apokalypsu a zachraňte nevinné! Je to jen na vás...
Jak kdyby někdo lusknul prsty a z celého, dříve malebného, městečka udělal neobyvatelný prales... Prales je tedy možná poněkud silný výraz, ale že v něm už takřka nenarazíte na živou duši, to je pro změnu holá realita. Kdo mohl, ten před neznámými rostlinami utekl. Zbyly jen dvě děti, opuštěné a zoufalé…
Navíc zřejmě unesené něčím, nebo někým. Přitom to na začátku vypadá tak krásně jednoduše – najít holku a kluka křičícího na vás z okna není vůbec žádný problém… a dostat se k nim, když vám hodí rovnou pod nos lano připravené ke šplhání, taky ne. Teoreticky by se to celé mohlo pokazit jenom na tom, že šplhat neumíte. V tento moment jsou vám hledané děti nejblíže, pak se už jenom budou ztrácet v dáli.
Úhlavní padouch totiž se svým nástupem na scénu nečeká déle než jeden úvodní rozhovor, a váš úkol děti „jen“ najít a vyzvednout se tak rázem mění na dohonit a vybojovat. Během zápolení s nekonečnou řadou obtížně překonatelných překážek se však hlavní myšlenka příběhu mění. Zkraje sice jen velmi pozvolna a nenápadně, ale nakonec zcela přesedlá na jinou dějovou linku, která s tou předchozí má společnou jen postavy a prostředí. Což je taky důvod, proč se vyvrcholení celé zápletky dočkáte prakticky až v bonusové kapitole.
Chce to najít logiku
Jenže dopracovat se k bonusovce je pořádná makačka ve všem, v čem to jenom jde. Dokud alespoň trochu nepochytíte způsob, jak postupovat lokacemi a celou hrou, klidně stáhněte radiátor, protože se stejně zapotíte, a to od první lokace, od hledání prvního předmětu… od prvního kliknutí. Hra nekompromisně sází na detail a velkou pozornost, takže pokud si libujete v tom, že vám žádné plány nevychází, naplánujte si, že Profesora Gustava slítnete za jeden večer.
U náročných hledaček je důležité brát v potaz, na čem je ta vysoká obtížnost postavena – zda na nelogičnosti a takřka nulové intuitivnosti, nebo na propracovaném, byť důkladně skrytém systému. Zde naštěstí platí ta druhá možnost, takže i po počátečním topení se je možné vyplavat na hladinu.
Hledačky a minihry mluví za vše
Vedlejší aktivity v podobě hlavolamů a hledacích úrovní perfektně vyobrazují, co od vás hra požaduje. Tedy právě zmíněnou pozornost, smysl pro detail a ochotu hledat systém i tam, kde na první pohled žádný není. Bez toho všeho se mohou jinak zábavné herní prvky proměnit v noční můru, která se neustále vrací… Přinejmenším hledaček je zde totiž spousta.
A všechny mají společný jeden rys – pod svícnem je největší tma. Typické hledání podle seznamu je najednou složitější jen proto, že spousta předmětů se válí hráči přímo před očima. A kupodivu nejsou většinou zrovna malé.
Používat v souvislosti s minihrami jiný pojem než hlavolam, by bylo snad až zavádějící. Co je jejich cílem, vždy pochopíte snadno a jednoduše, ale odhalit princip už si nějaké úsilí vyžádá. Přesně, jak tomu u hlavolamu má být. Koneckonců i jejich ovládání je klasickým hlavolamům velmi podobné.
Snadno odhalitelné sběratelské předměty? Kdepak
Rčení, že peníze se na ulici jen tak neválí, si vzala tahle hra doopravdy k srdci, takže jsou velice pečlivě ukryty. Pokud se vám tedy podaří je nalézt na všech 20 místech a pořídit za ně veškeré vybavení do budoáru, byla by škoda necítit se pyšně.
Živé zkombinované s kresleným
S animací postav zápasí téměř každá hledačka a celé řadě z nich se to ne úplně podaří. Výsledek je pak dosti nepřirozený a dojem z dějových scének tím bohužel utrpí. Co když ale chcete udělat věrně vypadající scénky, jenže nemáte prostředky na to je natočit ve skutečném prostředí se skutečnými herci? Herce necháte, jen je dosadíte přímo do herního prostředí.
A jak to nakonec může dopadnout, uvidíte v této hře – občas si sice vzpomenete na kýčové vizuální efekty filmů z osmdesátek, ale celkově? Tomuhle nápadu se určitě dá jedině fandit, protože není špatný. Popravdě je až s podivem, že po takovém přístupu nesáhla spíše nějaké pohádková hledačka, u které by se jistá kýčovitost mileráda prominula.
Rychlé rozcestí:
STAŽENÍ 99 MINUTOVÉ PLNÉ VERZE HRY: klikněte sem.
STRÁNKA HRY: klikněte sem.