Máte problém se stažením hry? Nezoufejte. Zkuste ji stáhnout z náhradního umístění zde nebo zde.

Cesta za dobrodružstvím vás dovede z dětského pokoje až na ostrov pokladů. Po cestě budete řešit pěknou řádku hlavolamů a hledat spoustu ukrytých předmětů. Správná zábava musí být pořádně oceněna. Hromadu zlata získá ten, komu se podaří najít Zlatý sen. Zkusíte to také?

Babička Nelly a Tomáše měla velmi neobvyklé povolání - byla kapitánkou pirátů. Ze svých výprav si přivezla spoustu mystických předmětů, které nyní odhalují svá tajemství. Nevydají je ale každému. Aby také ano, když rozlousknutí všech záhad odkryje mapu vedoucí ke zlatému pokladu. Podaří se vám vyřešit hádanky a najít ztracené kousky skládanky? Odměna vás nemine – získáte zlatý poklad a skvěle se přitom pobavíte. Vzhůru za dobrodružstvím!
 
Čeká na vás:

• Úžasná grafika a hudba,
• Plno hlavolamů pro chytré hlavičky,
• Napínavý příběh,
• Zaručená zábava!

O sérii Cesta za dobrodružstvím

Pomozte dvojici malých sourozenců Nelly a Tomášovi na jejich dobrodružstvích. Čtyřdílná série hledacích her nádherně vystihuje rozkošnou dětskou zvídavost a touhu poznávat. Každý titul přináší zcela nový příběh i prostředí, které je někdy autentické a jindy dílem čisté fantazie. Hledejte v kreslených scenériích místa s různorodými překážkami a pokuste se najít všechny předměty, které jsou zapotřebí k jejich zdolání. Dobrodružný dojem ještě více posilují hlavolamy a šifry, jež budete muset vyřešit.

Prohlédněte si všechny hry ze série

Požadavky: Windows, procesor 650MHz nebo lepší, RAM 128MB, DirectX, Grafická karta 32MB. Před zakoupením hry prosím stáhněte demoverzi a vyzkoušejte jí. Pokud vám bude bez problémů fungovat demoverze, bude vám fungovat také plná verze.

Chcete se dozvědět více? Zde je recenze hry

Nela s Tomášem mají dobrodružnou povahu v krvi. Taky aby ne, když jejich babička byla neohroženou kapitánkou pirátů. V rodinném sídle se tak po ní dochovaly všelijaké předměty, z toho mnohé s vlastním příběhem plným tajemství. Není divu, že se ho oba sourozenci rozhodli odkrýt.

Některé hledačky zkrátka mají něco do sebe, aniž byste dokázali přesně pojmenovat, co. Pokud se o to ale přesto pokusíme, bude to v případě Cesty za dobrodružstvím příběh ze zajímavé perspektivy, podmanivá hratelnost a hlavolamy s důrazem na logiku. Díky tomu se jí daří držet se na více než obstojné příčce i nyní, spoustu let od vydání.

Obyčejný příběh z neobyčejného úhlu

Malá holka s mladším bráškou se vydají po stopách rodinných tajemství a důkladně ukrytého pokladu – když se to podá takhle, zní to jako ohrané klišé. Zásadní roli tu ale hrají oči, jakými se na tento příběh díváte. Honbu za babiččiným pokladem totiž prožijete v kůži Nely, která je ještě dítětem (možná tak 9letým), což se samozřejmě promítá i do promluv její postavy. Vyzařuje z nich ta krásná dětská zvídavost a fascinace naprosto vším… aniž by se u toho dospělý hráč měl důvod cítit hloupě neb otráveně. Dialogy jsou tak opravdu příjemné na čtení a rádi jim budete věnovat pozornost.

Příběh je klasicky rozdělen do kapitol, které vždy uvádí ilustrace – i když nádherná, tak statická, pomineme-li, že se pomaloučku posouvá zprava doleva. Spodní část scénky je vyhrazená příběhovému textu, jenž pokaždé začíná od stručných a základních věcí (např. představení nové lokace) a končí detaily (nastíněním souvislostí nebo vašeho budoucího úkolu). V dějové lince tedy není možné se ztratit nebo zaváhat, kde jste a jak jste se tam dostali.

Koncept, na který si chvíli zvykáte

Cesta za dobrodružstvím se hraje už od pohledu jinak než hledačky, jež znáte ze současnosti. Přijde proto vhod, že příběh začíná v domě, kde si na dvou lokacích můžete na tuto odlišnou hratelnost zvyknout. Nejzásadnějším rozdílem, od něhož se to všechno odvíjí, je inventář. Ten tu vůbec neexistuje. Místo něj ve spodní části obrazovky uvidíte až šest koleček, zprvu s ikonkou visacího zámku.

Tato kolečka symbolizují, kolik míst musíte na dané lokaci vyřešit. Jakmile některé odhalíte, visací zámek se změní na určitý obrázek a vám se zpřístupní kruhové menu. V něm uvidíte až pět siluet předmětů, jež bude zapotřebí najít. A nebude to vždy zrovna snadné hledání. Sice oproti zbytku grafiky působí jako pěst na oko (vypadají uměle, někdy až kýčovitě), ale jsou malé a velmi dobře ukryté. Často tak dobře, že ani masové klikání po celé ploše vám žádný výsledek nepřinese… Tedy krom obrazovky zaplavené křížky. Na hledané předměty je nutné klikat přesně, tolerance kliknutí o pár pixelů vedle prakticky neexistuje.

Další komplikace přichází spolu s prolínáním těchto míst. Někdy abyste našli předmět z jedné plochy, musíte kompletně dokončit druhou. Kvůli tomu se budete dostávat do situací, kdy hledáte určitý předmět, ale přitom ho vůbec nebude možné najít. Vaším nerozlučným pomocníkem proto bude nápověda, u níž ale musíte několik minut čekat, než se po použití opět obnoví. Tuto dobu nijak neovlivníte, ani volbou snazší obtížnosti. Žádná volba obtížnosti tu totiž není.

Funkce tipu je také pravděpodobně jediný herní prvek, který Cestu za dobrodružstvím spojuje s běžnými hledačkami. Aktivní zóny lokací nejsou osvíceny třpytem a hra ani nepotřebuje mapu. Jakmile na dané lokaci uděláte vše, co je nezbytné, jste rovnou přesunuti na další. Žádné zbytečné bloudění. Někdo sice zaskřípe zuby, že tím přichází o volnost, nicméně ani v „obyčejné“ hledačce těch způsobů, jak hru projít, moc nebývá. Tato hra se to pouze nesnaží zamaskovat.

Hlavolamy navázané na děj

Snad všechny hlavolamy jsou nějakým způsobem napojené na děj, a nepředstavují tak pouhou výplň a natáhnutí hrací doby. Příjemným překvapením je taktéž jejich koncept. Krom toho, že nejde o variace ohraných skládaček, je zapotřebí u nich přemýšlet, snažit se pochopit jejich algoritmus. Náhodné klikání k úspěchu obvykle nevede. Jakmile však odhalíte jejich princip, do minuty máte splněno.

I tak minihrám k dokonalosti něco chybí - návod. Přestože na jejich vyřešení nemusí být hráč zrovna géniem a stačí mu průměrné schopnosti, mít po ruce jasné instrukce by to přeci jen chtělo. Ušetřilo by to přemýšlení, co je vlastně vaším úkolem. Ten totiž zazní pouze v dialogu Nely a Tomáše – pokud ho nechtěně vynecháte nebo si ho pořádně nepřečtete, čeká vás nemilé tápání, ze kterého vás dost možná vysvobodí jedině tlačítko Přeskočit. Vyhráno však nemáte ani tehdy, když budete pozorní a text si bedlivě pročtete – instrukce v některých dialozích jsou nejasné nebo dokonce špatné.

Odpustitelné zakulhání logiky

Zatímco minihry se striktně opírají o logiku, u zbytku hry (hledání) to občas škobrtne. V momentě, kdy například k otevření domu potřebujete lebku, podkovu, dřevěného kohouta a džbán mléka si nejspíše řeknete „Cože, jak to spolu souvisí? K čemu to bude?“ Pokud se ale těmito nelogičnostmi nenecháte otrávit, bude vás Cesta za dobrodružstvím určitě bavit. Solidně otextovaný příběh, dobře navržené lokace i propracované minihry vás u této hry minimálně na několik hodin udrží. Je to jiná hledačka než ostatní. Jiná správným způsobem.