Děti ticha: Silně nostalgický příběh s rysy klasického thrilleru

Čtyřčlenná rodina s holkou a klukem, žijící v útulném domku na břehu jezera. Takhle by chtěla vyrůstat určitě řada z nás. Jenže Ann to šťastné dětství přesto nepřineslo. Jako malá přišla o svého bratra Tommyho.

Není proto divu, že chtěla za bolestivou minulostí spálit mosty. Šanci na nový začátek našla ve své životní lásce Henrym. Díky němu příběh odstartuje něčím, co jsme zvyklí vídat spíše na konci – žádostí o ruku. Jako místo pro tento velký okamžik vybral poklidnou kavárnu, kde se nemohlo vůbec nic pokazit. Byl si jistý, že odpověď bude jasné ANO, ale možnost navléknout své vyvolené prstýnek přesto nedostal. Ustaraná Ann neměla na svatbu ani pomyšlení – někdo znehodnotil album s jejich společnými fotkami. Tedy přesněji řečeno je probodal, propálil a roztrhal.

Jakousi shodou náhod to na těch fotografiích vždy nejvíce schytal právě Henry, u kterého nelze přehlédnout, že se ho to vážně dotklo, i když to dá najevo jen náznakem. Ať už kvůli tomu, nebo čistě z důvodu empatie, situaci bez jediné námitky nebo přesvědčování akceptuje a o svatbě od něj nepadne už ani slovo.

Pachatel neznámý a možných motivů spousty

Dialogy jsou sice poměrně krátké a stručné, ale zato intenzivní. Na první pohled může být také docela rušivá neustálá nutnost klikat na tlačítko Pokračovat, leckdy po sotva dvou větách, nicméně jenom ku škodě to není – poskytuje to čas vstřebat předchozí pasáž a vyvodit z toho nějaký závěr… který se vám klidně vzápětí vyvrátí a bláhový pocit „už to chápu“ je najednou pryč.

Požitku z příběhu a jeho atmosféry zkrátka musíte jít naproti. Pokud jste za život nezhlédli už několik hororových či thrillerových snímků, do pozice Ann a Henryho se vám bude vžívat jen těžko a jejich chování se kvůli tomu může jevit jako hloupé a nepochopitelné. Jako příznivcům thrillerů se vám ale podaří zachytit všechny připravené detaily, ze kterých pak během pauz v rozhovorech budete sestavovat různé teorie, co se s Tommym doopravdy stalo a kdo je ten záhadný cizinec v kápi.

Čím více toho máte z thrillerů nakoukáno, tím více těchto teorií vymyslíte, aniž by se vám dařilo se rozhodnout, která z nich je nejpravděpodobnější. Ozval se Ann Tommyho duch? Nebo snad žije? A proč má problém s Henrym? Žárlí na něj, chce se za něco pomstít, nebo o co mu vlastně jde? Na tyhle otázky hodně dlouho nedostanete uspokojivou odpověď.

Idylka na samotě u jezera

Atmosféru napětí a hrůzy tenhle kousek zdárně rozjel i na další frontě: prostředí. Děj se soustředí okolo chátrajícího domu, ve kterém Ann vyrůstala a který je pro ni místem nepříjemných vzpomínek. Možná proto se za celou dobu ani neodváží do něj vstoupit a raději pošle na průzkum vás, v kůži svého snoubence Henryho.

Zatímco Ann bude nervózně postávat venku, na Henryho čekají temné a tiché místnosti opuštěného domu. Tedy možná jen zdánlivě opuštěného. Nepořádek, pavouci anebo padající omítka brání domněnkám, že by zde mohl někdo bydlet, ale spatřit v okně rozsvícené světlo a na stole najít čerstvě připravenou hostinu? Tohle v 15 let opuštěném domě úplně nečekáte. Stejně jako nečekáte, že v něm budete nacházet další a další dětské obrázky s morbidními motivy. Muselo zde dojít k opravdové tragédii.

Riverdale: Město duchů a sentimentu

Pokud byste chtěli hledat případného nového obyvatele domu, tak ve fiktivním Riverdale byste nenašli prakticky ani živáčka. Jak se z jistého letáčku dočtete, město sužuje nepropustná mlha, která všem obyvatelům komplikovala život natolik, že se rozhodli město postupně opustit.

Jenže tomu vůbec neodpovídá výtvarné ztvárnění lokací Riverdalu a jeho přilehlého okolí. Pohled na ně spíše přivádí k myšlence, že celé místo bylo opuštěno velice narychlo, v řádu několika málo hodin, a nabízí solidní výjev z post-apokalyptického světa, kde lidé utíkali před něčím horším než hustá mlha.

Tento zjevný nesmysl se však dá odpustit – za počet lokací, které ve hře navštívíte, by se nemusely stydět ani delší hry. Navíc je pozoruhodné, jak mnohé z nich mají svůj vlastní příběh, který vám Henry sdělí tím, že si zavzpomíná. Když během hraní trochu popustíte uzdu fantazii, dokážete si představit, jak Riverdale vypadal dříve a jak Henry randil s Ann. Výrazná stopa po nostalgii koneckonců bývá dalším častým prvkem v thrillerové atmosféře.

Film jako svědek, který vypoví i po letech

Vraťme se ale od Henryho romantických vzpomínek zpátky do temných místností Annina domu.

Ten krom záhadně opuštěně-obydleného obývacího pokoje a vážně neútulného dětského pokojíčku skrývá ještě jednu místnost, jakousi komoru. Krom hromady věcí po bratrovi Ann zde najdete také promítačku, do které během hry najdete osm filmových pásek, jež si můžete opakovaně přehrávat.

Některé z nich přesto stačí vidět jen jednou, obzvláště pokud se do děje rádi vžijete. Záznam na nich totiž není nijak zvlášť veselý, ale smutný. Hodně smutný. Jelikož je příběh o smrti malého kluka, tak na tom není nic překvapivého.

Šikovné zapracování miniher

Vývojáři si nedali záležet jen na budování a zintenzivnění atmosféry – velkou kreativitu předvedli i u hlavolamů, u nichž často potřebujete myslet v souvislostech. K jejich vyřešení totiž potřebujete i indicie, které nejsou nijak označené a vy na ně tak narazíte třeba jen nevědomky, aniž byste tušili, že to, co vidíte, má nějaký hlubší význam.

Některé hlavolamy také budete muset zvládnout bez návodu. V jejich principu nehledejte žádnou složitost, opět jde zejména o procvičení vaší pozornosti.

Hledačky jako peklo na obrazovce

Chaotičnost rozmístění hledaných předmětů je tu až neuvěřitelná, takže je nutné být připraven na všechno jen ne na rovnoměrné zastoupení. Může se stát, že na polovině obrazovky nenaleznete nic, na té druhé na jednom místě i tři předměty. Taktéž nepočítejte s tím, že předměty bývají obzvláště uprostřed – leckdy jsou zákeřně schované až u samotného okraje obrazovky. Celou hledací scenérii tak musíte projíždět takřka pixel po pixelu… nebo při nejhorším sáhnout po tipu, který se doplňuje vcelku rychle.