Dvě spřízněné duše. A dva odlišné světy. Má jejich láska šanci?

Jak občas někteří, ať už z nadsázky nebo vážně, říkají, rodinu si nevybíráme. Naprosto stejně to cítí i Artur, mladý upír, který se rozhodl zříci nejen svého rodu, ale také způsobu života. Svého Já. Jenže jde to vůbec? Žít si najednou jako obyčejný člověk? Arturův otec, samotný Drákula nic takového nehodlá už jenom z principu dopustit.

Upíři obecně nejsou zrovna často používané postavy z mytologie, koneckonců toho na nich není ani moc zajímavého. Prokusování krků je tak nějak něco, co se od nich čeká, typické klišé. A možná právě proto se tato hledačka nestala jen obyčejným honem za porážkou krvelačných vampírů, ale celou dějovou linku kryje něco nám všem blízké a milé – láska.

Když se den střetne s nocí…
…A upír s lidskou kráskou se do sebe zamilují, nemůže se to obejít bez překážek. Vzhledem k „nezvyklému původu“ Artura by člověka snad ani nenapadlo, že zádrhel může být v rodiči, ale spíše v nějaké magii. Jenže hle, celý problém má opravdu tak jednoduchou příčinu. Pro Drákulu byla zdrcující rána už jenom skutečnost, že jeho syn nechce být upírem, a teď ještě navíc vztah s nějakou člověčí Evou? Ne, s tím se nejde smířit, ani když žijete věčně, a tím pádem na to máte vlastně docela dost času.

Arturova láska k Evě přivedla Drákulu ke geniálnímu plánu – když se z ní stane také upír, proč by pak chtěl být jeho syn člověkem? Jenže nic takového si ani jeden z milenců nepřeje, a nešťastnému osudu se společně postaví vstříc. Zní to sice jako běžný příběh u romantických hledaček, ale ta upíří přítomnost se opomenout nedá.

Doopravdové hraní za dvě postavy
S ostatními romantickými hledačkami pojí tuto hru i něco dalšího, co nelze nechat bez kladné odezvy – hraní za obě postavy, tedy i za zachraňovanou Evu, která pasivně nečeká, až ji hrdinný Artur osvobodí z otcova područí. Tento prvek zde ale funguje skutečně překvapivě – nemáte přesně nalajnováno, kdy se máte přepnout na druhou postavu – dostáváte v tom volnou ruku. Dokud tedy za jednu postavu nevyčerpáte všechny dostupné akce, můžete součinně hrát doopravdy za obě.

Všude to skřípe a vrže
Taky jste na upířím zámku, tak co čekat. Na prozářené lokace se opravdu nepodíváte. Naprostou většinu času se totiž budete pohybovat po strašidelném panství hraběte Drákuly, které je mrtvolné a neútulné, jak se na upíří sídlo sluší a patří. A ač si těch lokací projdete nespočet, přesto vám možná něco bude chybět, konkrétně větší rozmanitost místností. V některých fázích hry není sebemenší problém zabloudit podobně, jako by se vám to podařilo i na skutečném zámku.

Záludné hledačky a hlavolamy
I bez hlavolamů by se tahle hra rozhodně řadila mezi ty obtížnější, ale s nimi? S nimi vás vyždímá do poslední kapičky krve. Některé mini-hry jsou sice až neuvěřitelně jednoduché, ale spíše počítejte s tím, že vaši šedou kůru mozkovou žádný odpočinek nečeká. Díky vyšší obtížnosti se i klasické hlavolamy zdají být jako úplně nové a neokoukané.

Zato hledačky jsou bohužel asi ta nudnější část hry. Jejich úrovně jsou příliš chaotické a podobné to je i s jejich frekvencí – někdy dlouho nic a pak, aby se skoro „neprotrhl pytel֧“. Jakmile se ale hledání omrzí, existuje naštěstí možnost přejít na poněkud odpočinkovější variantu – spojovačku.

Upíří rodinka s úchylkou na česnek
Netopýři by se v upířím zámku dali čekat, ale česnek? A to navíc v každé místnosti? Každopádně spolu s dalšími objekty jde o sběratelské předměty, které posléze můžete směňovat za vizuální vylepšení. Pokud si chcete co nejvíce vyzdobit spodní panel obrazovky, tedy rozhraní inventáře, nevynechejte ani jednu paličku česneku. Netopýři vám pro změnu zajistí zrekonstruovaný hrad.

Dvojí zakončení
Děj bonusové kapitoly velice plynule navazuje na děj hlavního příběhu a zároveň ho povedeně zakončuje. Konec totiž můžete určit přímo vy - všechno to stojí na Evině, resp. vaší volbě, zda zůstat člověkem a přijít tak o svou lásku, nebo přijmout upíří život a zachránit milovaného Artura.