Hloubka zrady: Kam až zajdou neopatrné hrátky s umělou inteligencí?

Titul „Hloubka zrady“ možná nepatří k nekompromisně nejlepším hledačkám, ale k nejvzácnějším určitě. Její sběratelskou edici získáte pouze v Bílé kolekci. K příběhu se 7 kapitolami se tak přidává ještě bonusová část, která na ty minimálně dvě hodinky dalšího hraní vystačí.

Co kdyby někdo jednou sestrojil supersilnou mechanickou monstróznost bez jediné slabiny? Už jenom taková myšlenka zavání pořádným průšvihem. Příběh této hledačky přitom začíná tak pokorným dopisem… ve kterém vás starý přítel a profesor Morgan žádá o pomoc s vytvořením „dokonalé umělé inteligence“. I když moc dobře víte, že z jeho nápadů nikdy nevzešlo nic dobrého, tak co kdyby to tentokrát vyšlo? Chybět u toho by byla přeci škoda.

Přicházíte na vlakové nádraží přesně včas. Přesně včas na to, abyste viděli, jak vlak, kterým jste měli jet, se docela úplně rozpadl. S šokem sledujete, jak z místa činu odchází ohromný železný konstrukt a s sebou si odnáší člověka v bezvědomí. Ve chvíli, kdy narazíte na povědomou fotku, na které je několik obličejů přeškrtnutých, tak ve vás teprve hrkne. Vždyť je to jako nějaký seznam „vyřízených“ obětí. Zastavíte tu kovovou bestii dříve, než bude pozdě? Žije váš přítel ještě? A jak někoho může vůbec napadnout, že postavit železného obra se svou vlastní vůlí je dobrý nápad?

Věk páry a šílených vynálezů

K vědeckofantastickému dramatu R.U.R. a filmové sérii Terminátor se se stejným poselstvím přidává i steampunková Hloubka zrady. Tento pod-žánr sci-fi šikovně zasazuje všechny ty praštěné a (naštěstí) nemyslitelné vynálezy nejčastěji do éry průmyslové revoluce, jež se nesla ve znamení parních strojů, nebo do období o něco staršího.

Prostředí hry tak i přesto, že nesporně spadá pod sci-fi, netvoří žádné lasery, očíslované železné koridory a jiné uhlazené, futuristické prvky. Všechno je to o starém duchu. Kameni, tlustém potrubí s mohutnými maticemi, důmyslných soukolích a gentlemanských outfitech.

Po stránce audia stojí hra za skromné vyzdvihnutí. Dunivé melodie vykreslují obrovu velikost a ničivost, čímž navnadí se do hudby zaposlouchat. V ten okamžik však zjistíte, jak moc je repetitivní, a už si ji přestanete tolik užívat. Na dabingu už naštěstí nic repetitivního není. Po všech stránkách přesně sedí. Hlas postav je takový, jaký od nich přibližně čekáte, a kvalita odpovídá provedení hry. Na úrovni hollywoodského filmu to samozřejmě není, ale obyčejné hře, resp. hledačce tenhle průměrný dabing svědčí. Třešničkou na dortu už je pak vyprávěcí styl dialogů, který tomu přidává špetku mysteriózního ducha.

V případě dialogů, které probíhají mimo příběhové video-scénky, navíc můžete vybírat, co vaše postava řekne. Výsledek rozhovoru pro postup ve hře je vždy stejný, pouze se liší, co se z něj dozvíte. Pokud bazírujete na tom se dozvědět co nejvíce, samozřejmě budete dialog úmyslně protahovat. U každé varianty už předem vytušíte, co vám postava cca řekne.

Jiná než ostatní hledačky

Hloubka zrady je v zásadě hledačka, ale hratelnost je tu postavená na podstatně jiné bázi než v jiných titulech tohoto žánru. Na každé lokaci se nachází množství zón, na které když kliknete, rozbalí se kruhové menu s předměty, jež musíte najít. Objekty, které jsou umístěné v červeném rámečku, je složitější získat. Obvykle je musíte nějak vytvořit. Např. ke košili přidat motýlka, ke klobouku pero atd. Hledejte jednotlivé předměty, umístěte je do menu a vyřešte tím úkol, který s nimi až tolik nesouvisí. Nutnost najít olejničku pro otevření dveří nádražní haly se dá vysvětlit, ale lupa nebo kompletace nějakého ze zdi vedle už moc ne.

Oproti jiným hledačkám s takovým druhem konceptu se ale liší inventářem. Zatímco takové hry si bez něj obvykle vystačí, hratelnost Hloubky zrady se v tomto prolíná s běžnými hledačkami, a inventář v ní tak existuje. Přesto není příliš využívaný, nějaký předmět do něj přibude jen vzácně… a ještě vzácněji v něm uvidíte mj. objekt se zlatým dekorovaným rámečkem. Takto zvýrazněné předměty si můžete (respektive musíte) rozkliknout a něco s nimi udělat – nějak složit, rozložit nebo opravit.

Pokud na takový typ hledaček nejste úplně zvyklí, tak ve vás může absence toho tradičního honu za ukrytými předměty vyvolat zprvu smíšené pocity. Občas také dokáže frustrovat, že nelze sebrat nějaký určitý předmět jenom proto, že jste nesplašili hromadu jiných, úplně irelevantních věcí. Hledat sušenku, dýni a hřebíky jenom proto, abyste mohli nakouknout do košíku, je přeci jen divné. Pořád je to ale lepší než dlouhé minuty zírat na jednu scenérii zavalenou hromadou harampádí a v tom něco podle seznamu hledat.

Jasný návod k minihrám

Hlavolamy jsou vesměs povědomé, známé z jiných her. Na rozdíl od zbytku hry nejsou tak obtížné, abyste se u nich zapotili, tudíž není příliš důvod některý z nich přeskakovat. Tuto možnost ale samozřejmě máte. Stejně jako máte možnost si nejdříve nastudovat manuál, který je nadprůměrně pochopitelný. Otevře se vám v deníku, čímž se podařilo získat dostatek místa i pro něco jiného než jenom text. Návod tak doplňují i obrázky znázorňující, jak minihru ovládat a řešit.

Nenechte se odradit začátkem

Hloubka zrady je jednoznačně zábavnou dobrodružnou hrou, i když chvíli trvá, než se do ní dostanete. Je to výborná volba pro hráče, kteří chtějí přijít na kloub jedné velké záhadě se stařičkým protagonistou, který celé dny vymýšlí komplikované a docela vtipné způsoby, jak se seberealizovat. Pro ty, kteří jsou ale zvyklí na klasické hledání podle seznamu, může tato hra být až příliš jiná, složitá. K dispozici je ale naštěstí tip i příručka, díky čemuž Hloubku zrady přesto zvládnete bez delšího záseku.

Stránka hry