Hříchy otců - postavte se nepříteli, který nemá jméno ani tvář

Postavte se nepříteli, který nemá jméno, tvář a známý motiv svých činů. Seskupení Těch bez tváře neúnavně terorizuje městečko Cedrová Blata a jeho obyvatelé jsou na zločince v maskách krátcí.

A vám se také nebude nijak zvlášť dařit, alespoň ne ze začátku. Jestli jste někdy měli vyloženě den blbec, tak s Jindřichem – postavou, za kterou hrajete vy – budete opravdu soucítit. Na jeho výpravě za záchranou unesené snoubenky Clair naráží na samé překážky. Co se může rozbít, to se rozbije, co lze zamknout, to také někdo zamkl… Připravte se, že v jeho kůži nic nedostanete zadarmo, protože ke všemu budete muset docházet složitou cestou.

I když samotné množství klacků, které vám okolnosti nahází pod nohy, působí až absurdně, jejich způsob zavedení do hry, resp. jejích lokací dává vesměs smysl. Musíte se popasovat se vším, s čím byste se museli popasovat i ve skutečném životě, včetně takové banality jako koupě jízdenky na lanovku a výběru cílové stanice.

Logika občas zaskřípe jen u předmětů. Krumpáč připevněný zespod lokomotivy nebo kus plakátu na vodní hladině byste nejspíše nehledali. Jejich používání je ale intuitivní, takže nikdy nemusíte hluboce rozjímat, kde a jak daný předmět použít. Vždy budete mít nějakou alespoň přibližnou představu.

Úvod na rozehřátí a malířské voodoo

Bez určitého kličkování se neobejde ani nástup hlavní dějové linky. Hříchy otců dostaly do vínku rovnou dva úvody. Ten první není nijak překvapivý, neboť jde o klasickou intro-scénku, která vám představí protagonisty a nastíní, o co se budete v příštích minutách snažit – dojet s Clair za Jindřichovým otcem.

Vlak ani vy se sice neopozdíte, ale o bezproblémovou cestu přesto nepůjde. Už od nádraží vás sledují Ti bez tváře, kteří ho pošlou z kolejí přímo na skálu, aniž by tomu strojvedoucí mohl zabránit. Koleje totiž maskovaní kultisté neporušili – uchýlili se k voodoo, nebo by se to tak alespoň dalo nazvat. Stačilo onen vlak nakreslit, potřísnit krví… a stalo se nevyhnutelné.

Výbuch ho vymrštil z mostu na sráz. Jindřich neštěstí přečkal bez úhony, Clair se zamotala do rybářské sítě a na strojvedoucího či nějaké další cestující hra zapomněla. Po této „nehodě“ byste nejspíše čekali, že už jste najeli na hlavní děj, nicméně pořád jde pouze o úvod. Během něho se rozehrajete a pochytíte herní mechanismy, pro příběh tato pasáž není vůbec důležitá.

Tento rozehrávací úvod si uzmul možná až zbytečně velkou pozornost, která mohla připadnout samotnému příběhu. Ten doopravdy začíná vaším příjezdem do Cedrové Blaty a následným únosem, respektive zmizením Clair. Ani obyčejný výstup z lanovky, která vás do města nakonec dopravila, se tedy neobejde bez pohromy. O zábavu a akci je tu zkrátka bohatě postaráno.

Ztrápené město pod zámkem

Pohled na Cedrovou Blatu je depresivní. Všude se svítí, ale uličky města jsou naprosto prázdné. Obyvatelé se kvůli Těm bez tváře bojí chodit ven. Ve večerních hodinách dokonce ani nemohou – starosta vydal nařízení zamykat brány (respektive branky), které „přepažují“ jednotlivé části Blaty. Jako každé úřední nařízení, i tohle je hloupé – i kdyby Ti bez tváře neměli žádnou moc, pořád by jim nic nebránilo v přelezení plotu… Nakonec to tedy pohyb po městě komplikuje pouze vám.

Směs temného středověku a průmyslové revoluce

Během prolamování tisíce a jedné bariéry se můžete kochat zajímavě zkombinovaným prostředím. Městská zástavba zčásti připomíná středověké sídlo a zčásti město na vrcholku průmyslové revoluce. Zatažené noční nebe pak připravilo patřičně ponurou atmosféru a zmiňované liduprázdno mrazivý klid.

Telepatické dialogy

Jelikož na ulicích není skoro ani živáčka, narazíte na potenciálního spojence jen sotva. I když v tomhle směru hra výrazně postrádá jakousi pestrost (nejenže zde potkáte málo postav, ale navíc jak rychle do děje vstoupí, tak z něj zase vystoupí), nakonec to není ku škodě.

Dialogy tu nejsou zrovna něčím, co byste si mohli užít. Postavy na vás sem tam mrknou, ale koutky úst nikdy nepohnou. Nevydají totiž ani hlásku. Lepší špatný dabing, nebo žádný dabing? Každý si na tuto otázku odpoví pravděpodobně jinak, ale faktem zůstává, že bez dabingu je tato hra velice tichá, a poklidný hudební doprovod to nezachrání. Kdyby byly dialogy formou komiksu, dala by se absence dabingu obhájit o dost snáz.

Osm figurek, osm dílků v příběhu

Daleko lepší způsob, jak věnovat příběhu pozornost, je skrz jakousi maketu lodě s osmi otvory – každým pro jednu figurku. Tyto figurky nevyhnutelně získáte během hraní a po zasunutí vám spustí malovanou scénku, která se dále ještě dokresluje, a tím postupně odkrývá pozadí děje.

Díky vizuálnímu zpracování se i zcela jasný fakt podařilo podat tajemně, aby tam vždy zbyl určitý prostor pro vaše domněnky a nějaké další varianty možných vysvětlení.

Hledačky i minihry: hračka na oddech

Hlavolam a minihra bývají u her v tomto žánru často synonymem. Ne však zde. Ať už půjde o různé posunovačky, skládačky či snad alternativní pexeso, hlavu si u toho rozhodně nepotrápíte, naopak dostanete skvělou příležitost si odpočinout.

Jinak tomu není ani u hledaček. I když hledáte neustále podle seznamu, což se typicky řadí mezi obtížnější druh hledaček, žádnou z úrovní není problém zvládnout do pěti minut. Všechny předměty jsou dostatečně velké a poměrně jasně ohraničené, tudíž vám s prostředím splynou jen málokdy. Jediné, co vás může vyvést z míry, je jejich podoba – názvy předmětů jsou někdy schválně uvedeny jako homonyma.