Montezumův poklad 2: Zdařilé pokračování spojovací klasiky
Říká vám něco hra „Emilka Holubová – Montezumův poklad“? Měla by, mezi spojovačkami jde dnes už naprostou klasiku. Nyní se ale podíváme na její druhý díl. Příběh pokračování se už sice musí obejít bez sympatické postavy Emilky Holubové, ale po stránce herních prvků a zábavy toho dvojka nabízí přeci jen o dost více.
První díl této série si získal mnohé fanoušky díky zasazení do mýty opředené civilizace Aztéků, v jejíchž pozůstatcích postupně rozkrývali cestu ke zlatému pokladu, a nepochybně snadnému ovládání i herním principům. Možná proto se vývojáři této spojovačky neuchylovali k vlastně zbytečným experimentům a rozhodli se vyložit tu samou kartu ještě jednou. Hráč tedy stále jednoduchými tahy myší přehazuje kameny tak, aby vytvořil alespoň trojici stejných, a některý z nich měl v sobě ideálně vsazený drahokam. Ty jsou totiž hlavním cílem pro splnění každé úrovně – zatímco časomíra běží, vy se snažíte o získání určitého počtu drahokamů. Ať už s nebo bez pomoci bonusů, kterých je ve „dvojce“ ještě více než v prvním díle. Jen v porovnání s tímto předchozím dílem ta zmiňovaná časomíra už neběží tak neúprosně, zdárně dokončit úroveň a neprohrát souboj s časem je v Montenzumově pokladu 2 mnohem snazší.
Není druhý díl jenom kopie jedničky?
Tuhle otázku si přirozeně položí každý hráč Emilky Holubové. Hudba hraje do poslední noty stejná, kameny také vypadají stejně, celkově pocit z hraní je v prvních minutách identický. Logicky tak hlavou proběhne otázka „Když mám Montenzumův poklad 1, tak proč si chtít zahrát Montenzumův poklad 2?“ Ta by ale v tomto případě měla zaznít úplně opačně: Proč si chtít ještě zahrát první díl, když můžu hrát ten druhý? Hra Montezumův poklad 2 totiž vše zvládá lépe, v tom nejhorším případě to zvládá alespoň stejně dobře jako její předchůdce, Emilka Holubová. Krom příběhu, který je u spojovaček typicky nevýrazný, není důvod se k úvodnímu dílu této herní série vracet. Ale byla jsi super, Emilko! Jen je čas jít dál.
Tři režimy a třikrát více úrovní
Montenzumův poklad 2 už nepřichází jen s jedním herním režimem, nýbrž se třemi. Klasickým příběhovým, dále hlavolamovým a nekonečným. Ty ovšem nejsou k dispozici od samotného začátku hry, nejprve musíte projít první, respektive druhou bonusovou úroveň v příběhovém módu. Jelikož k hraní této spojovačky opravdu nejsou zapotřebí nějaké výjimečné dovednosti nebo znalosti, tak je toto opatření možná zbytečné.
Jako první se zpřístupňuje ten méně zábavnější z nich – nekonečný. Na rozdíl od hlavolamového (hádankového) režimu nenabízí jiný způsob hraní než obyčejný příběhový režim. Stále sbíráte drahokamy, stále spouštíte bonusy a stále se snažíte vejít do určitého času, pro co nejvyšší hodnocení. Jen – jak už název režimu dává tušit – nikdy to nekončí, a nároky na počet kamenů se s jednotlivými úrovněmi zvedají o pět. Daleko zajímavější tak je hlavolamový režim, který si lze zahrát po splnění druhé bonusové úrovně.
Hra tímto způsobem výrazně zlepšuje svou znovu-hratelnost. Za další takový prvek můžeme považovat i zpracování režimů obtížnosti. Úrovně jsou rozděleny do pěti etap po desíti (vždy zakončené onou bonusovou úrovní), které jakmile všechny projdete, odemkne se vyšší obtížnost. Na téže obrazovce ji pak můžete pohodlně přepnout a pokračovat ve šplhání nahoru za ztížených podmínek. S pomocí této „mapy“ také můžete libovolnou úroveň opakovat. Běžnému hráči nicméně postačí i základní obtížnost, kterou se podařilo vyladit tak akorát. Stačí snaha, možná trocha tréninku, abyste dosáhli maximálního skóre.
Bonusové úrovně s hledáním
Stejně jako v řadě jiných spojovaček, i zde se bonusové úrovně žánrově odchylují od zbytku hry. Místo spojování zde hledáte několik na kousíčky roztříštěných předmětů. Hra umožňuje tuto mini-hru splnit intenzivním klikáním po celé obrazovce, aniž by došlo k penalizaci. Nanejvýše vás může přepadnout špatný pocit, až ve výsledkové tabulce uvidíte pouze 2 % přesnosti. Pokud se rozhodnete k „poctivému“ hledání, tak se připravte na hledání objektů, jež takřka dokonale splývají s pozadím. I když hledáte více než 20 různých úlomků, zprvu klidně neuvidíte jediný z nich. Naštěstí jste ale jištěni rychle doplňující se nápovědou.
Skoro dvě desítky bonusů, které lze koupit
V této spojovačce je někdy zapotřebí taktizovat, abyste z ní dokázali vytřískat maximum. S tím vám zde velkou měrou pomáhá 17 různých bonusů, rozdělených do tří kategorií. Tou první, asi nejvýraznější, jsou totemy, jež znáte už z prvního dílu. Každý totem je zasvěcen určité barvě kamenů, kterou když dvakrát po sobě (bez přerušení) seberete, bonus se aktivuje. Jeho účinek se liší od právě aktivního totemu – může ničit náhodné kameny nebo vrátit či zmrazit čas.
Efekty ze zbylých dvou kategorií jsou velice podobné, ale odlišují se způsobem zapnutí. Zatímco u totemů se musíte snažit o spojení dvou stejných trojic ihned po sobě, ostatní bonusy jsou již k dispozici standardně na hracím poli nebo fungují pasivně. Jelikož je aktivujete snadněji, jejich účinek je samozřejmě o něco menší. Přesto se vyplatí na ně zaměřit, zejména na ty, které vrací čas zpátky. Doslova zpátky. Podle toho, jak rychle úroveň splníte, vás hra ocení. Pokud ji jen těsně nestihnete pokořit během první časové lhůty, pomocí tohoto bonusu můžete čas vrátit před okamžik, než první časový limit vypršel. I když jste to technicky vzato nezvládli a čas vypršel, stále tímto způsobem můžete získat plné skóre a odměnu.
Tou odměnou jsou zlaté mince, jež potřebujete právě na pořízení všech zmiňovaných bonusů. Ty jsou reprezentovány jednotlivě, ve formě aztéckých chrámů a dalších budov. Čím rychleji úroveň překonáte, tím více zlatých dostanete a tím více těchto vylepšení si můžete koupit. Jste ale bohužel limitováni pevně danými omezeními. Na některé bonusy si zkrátka musíte počkat, než dosáhnete určitého postupu ve hře, abyste si je mohli poprvé pořídit.
Trofeje jako třešnička na dortu
Montezumův poklad 2 nadchne zejména hráče, kteří se umějí ponořit do výzvy. Přestože je obtížnost nastavená více než rozumně, tento titul spadá spíše do kategorie obtížnějších spojovaček, u nichž se občas musíte „pochlapit“. S taktikou „nějak ty kameny přeházím, ono to nějak dopadne“ tu moc velkou díru zkrátka neuděláte. Hra ale zvládá k maximálnímu výkonu motivovat jak originálně podanými herními bonusy, tak trofejemi. Jelikož hra nabízí více než sto úrovní ve třech různých režimech, máte také důvod ji hrát znovu a znovu, a všechny úspěchy splnit třeba po částech.
+Klady | -Zápory |
|
|
Celkové hodnocení: 91 % |