Přichází Kruté hry. Zahrajte si se zvráceným psychopatem na pohádku!

Dovedete si představit pohádku, která nebude až tak dětská, ale bude mít pořádné grády? Titul „Kruté hry“ přináší klasickou pohádku v dospěláckém provedení, u kterého se nejednou leknete nebo vyděsíte.

Už po prvních vteřinách hraní u vás budou Kruté hry aspirovat na nejtemnější hledačku, jakou jste kdy hráli. Pokud se rádi bojíte a libujete si v hororech, zhasněte si… a pokud nemáte dobrou náladu, tak si zase rozsviťte a vůbec se do této hry nepouštějte, protože bez dobré nálady bude ponurost a depresivnost jak příběhu, tak atmosféry neskutečně ubíjející a otravná.

Děj posazený do pohádkového světa je už jenom z principu těžké brát vážně (natož se jím nechat vystrašit), proto se prostředí přesunulo do moderního a skutečného světa, který je nám všem přeci jen bližší. Stejně tak moderní a reálné (resp. „nenadpřirozené“) jsou i zúčastněné postavy.

I pořádného vlka se dočkáte

Mladá dívka v červené se za temné noci vrací domů, až ji náhle pozdraví zlověstný hlas. Nepatří nikomu jinému než Šílenému vypravěči, jak mu přezdívá tisk. Je to maniak, psychopat, a především sériový vrah s úchylkou na dětské pohádky. Svým obětem přiřazuje role pohádkových postav a nutí je hrát v jeho přihlouplé, avšak smrtící hře.

Nyní našel perfektní protagonistku Červené Karkulky a rozhodl se ji motivovat, aby roli v jeho pohádce bez váhání přijala. Únos milovaného snoubence Kevina byl pro onu motivaci více než dostačující. Dívka se proto podřídí psychopatovým pokynům a vyráží na hřbitov s nadějí, že se jí podaří zachránit Kevina včas. Jenže jak tahle hra skončí, není vůbec v jejích rukách. Dům má prošpikovaný kamerami a Vypravěč sleduje každičký její krok. Ne bez jejího vědomí samozřejmě. Když o něm jeho oběť ví, je to pro něj mnohem větší zábava. Karkulka v sobě musí porazit zoufalost i beznaděj a plně se soustředit na záchranu svého přítele. Pokud podlehne Vypravěčovým posměškům a psychickému nátlaku, její Kevin se stane vděčnou večeří pro vyhladovělého vlka… který na rozdíl od toho pohádkového nemluví, ale trhá.

Příběh bude tím, proč budete chtít tuhle hru dohrát, i když není bůhvíjak originální nebo opravdu perfektně zpracovaný. Je ale velice děsivý, znepokojivý. Představte si, že vás pronásleduje sadistický stalker a psychopat, jehož nelze setřást, nelze se mu vzepřít… že jste jenom pouhými loutkami v jeho divadle. Děj je také reálně kratší než u jiných hledaček – 5 kapitol je lehčí podprůměr. Každá z nich je ale využitá naplno, takže delší příběh není v tomto případě přímo zapotřebí. Vzhledem k motivu a náplni stačí.

Psychopatická hra pod rouškou noci

Celý příběh se semele za hluboké noci, během níž prozkoumáte sérii několika oddělených lokací. První hodinu hraní si budete pochvalovat jejich detailní propracovanost a zajímavou kombinaci kreslených scenérií a realisticky vypadajících předmětů, až se toho nakonec přejíte. Prostředí chybí i přes veškerou kvalitu nápad, či výrazná odlišnost jedné lokace od druhé, chcete-li.

Kvůli tomu nejspíše budete rádi cestovat pomocí mapy, která vám umožní dostat se do libovolné odemčené lokace pouhým kliknutím. Vyhnete se tím bloudění po lokacích, jež si jsou podobné jako vejce vejci. Design scenérií totiž celkově budí dojem, že je to vždy směsice předchozích oblastí.

Další důvod, proč aktivně používat mapu, přichází s konceptem hry jako takovým. Neustále se budete muset vracet zpátky, ať pro nějaký předmět nebo kvůli hledačce. Jak bylo zmíněno, lokace jsou seskupeny do sérií a v rámci nich se také pohybujete. Budete běhat od jedné lokace ke druhé, tam a zase zpět, žádná systematičnost.

Deník jako svědek beznaděje

Mapa je součástí deníku, který vám umožní nahlédnout do hlavy novodobé Karkulky. Z jejích zápisů pochopíte, jak moc, a hlavně PROČ se bojí. Uvědomuje si, že Šílený vypravěč může kdykoliv ublížit jí i jejímu milému a že ji především neustále sleduje.

Děsí ji také zvrácené vzkazy, které všude nachází a které jí důsledně připomínají, že s každým jejím krokem Vypravěč dopředu počítal, takže nemá žádnou cenu vzpírat se jeho pravidlům. Na poměry obyčejné hledačky se podařilo vybudovat velice autentickou atmosféru i profil postav.

Jednoduché a pestré minihry

S minihrami a hlavolamy se tu nešetřilo, přesto se je podařilo vhodně nadávkovat, aby jimi hráč nebyl přehlcen. Nebo dokonce unuděn. Široký záběr miniher více než bohatě kompenzuje zmíněnou monotónnost lokací, takže jedinou, byť drobnou vadou je jejich implementace v okně. U některých typů miniher pocítíte, že mít je přes celou obrazovku by bylo vážně lepší.

Úplně dobrá zpráva ale nečeká především na ty, kteří v podobě miniher hledají zapeklitou výzvu. Ta zde totiž ne a ne přijít. Nejkomplikovanější hlavolamy zvládnete snadno a rychle i technikou pokus-omyl, promýšlením nějakých algoritmů nebo tahů víceméně ničeho nedocílíte. Hledejte v nich proto pouze odpočinek.

Nálož klasického hledání

Nouze tu není ani o scény s hledáním ukrytých objektů. Hra si v tomto směru ale vypomáhá tím, že vás na jednu lokaci s hledačkou pošle klidně dvakrát. Tudíž dvakrát hledáte na stejné scenérii, pokaždé ovšem podle jiného seznamu.

Ten čítá vždy 12 všemožných položek, takže to někdy vypadá, jako kdybyste se prohrabovali malou skládkou. I přesto, že na jedné scenérii hledáte všechno od nářadí, přes míče až po čísla či sošky, jsou tu hledačky snadno zvládnutelné. U hůře odhalitelných předmětů si můžete nechat poradit nápovědou nebo zkrátka a jednoduše zběsile klikat po celé scenérii. Koneckonců, nic vám v tom nebrání.

Cesta zlatým středem

„Kruté hry“ se vydaly cestou zlatým středem, nejspíše záměrně. Ať už jde o příběh, hratelnost, grafiku nebo minihry, nic z toho se nedá označit za opravdu slabou část hry. Nikdy nebudete vystaveni nějakým kýčovitostem nebo podivnému ovládání, ale také nikdy nebudete ničím překvapeni. Žádné sofistikovanější hledačky nebo hlavolamy ani žádné kreativně použité předměty. Je to zkrátka hra, která vás bude bavit, nebo vám naopak přijde o ničem, jen podle toho, jakou budete mít náladu.