Průzkumníci: Hledačkový maratón v půvabných tropech i na moři
Pokud jste si někdy chtěli zahrát hru složenou z výhradně hledacích scén, proložených snadnými mini-hrami, kápli jste nyní na tu pravou. Titul Průzkumníci – Ztraceni v oceánu totiž přesně tohle nabízí. A hezkou grafiku k tomu. Ale to je u hledačky nutnost, no ne?
Profesoru J. Derbymu se podařilo pomocí přístrojů v jeho supermoderní laboratoři zachytit neznámý signál ze samého dna Atlantiku. Svolal proto na místo vysílání expedici. Prvotní domněnky vedou k objevům bájné Atlantidy, ale co je na tom místě doopravdy? Na to si budete muset hodně dlouho počkat, protože tahle hledačka se v udržování napětí skoro až vyžívá. Jen ten způsob, jak udržet hlavní děj záhadný, není zrovna nejšťastnější.
Nástup pomaloučku, polehoučku
Už se s lodí blížíte k onomu místu, když vás najednou pohltí bílé světlo. Přímo před lodí se zničehonic objevil ostrov. Oslepující záře vás na čas uspí a posádka mezitím stihne zmizet. Z pětičlenného týmu víte jenom o sobě a svojí fakt rozbolené hlavě. Nejprve ale zapomenete na bolest a poté i na své kolegy, které jste se přitom ještě před malou chvilkou dušovali jít hledat. Jako kdyby najednou úplně vystoupili ze scény a konečný výčet postav se zastavil na vás a organizátorovi výpravy, Derbym.
Jemu jako jedinému se záhy úspěšně dostanete na stopu. Nečekal, až se z toho zásahu oslepujícím světlem vzpamatujete, a vyrazil prozkoumat ostrov na vlastní pěst. Ale naštěstí za sebou pohazuje mince, jako drobky v Jeníčkovi a Mařence… ale nemusíte mít strach, žádní ptáčci je nesezobou. Při pohledu na jakýkoliv kout ostrova jasně uvidíte, že tady se vážně nic neztratí. Tedy až na profesora a ty 3 další členy posádky, samozřejmě. Po nich pořádně ani vidu, ani slechu. Ostrov prolézáte prakticky sami a byť jsou všude stopy po přítomnosti dalších lidí, naplňuje vás během průzkumu spíše pocit osamění.
A přece se někdo zajímá!
Ale občas vás potěší nějakou SMS zprávou badatelský kolega Mirek. Mít v takové situaci signál na neobjeveném ostrově uprostřed oceánu je nedocenitelné. Jenže přesto jeho starostlivé zprávy ignorujete, jako kdyby to spíš byla nějaká stíhačka než spolupracovník. I když se tak, s nadsázkou, chová. Nejprve vám naznačí, že je to vážně průšvih, že celý svět zajímá, kde už několik týdnů jste (jako jak několik týdnů?), ať si pustíte zprávy… a když se mu neozýváte, tak si vás jde najít sám. Hezky přes satelit. Přitom vám nic nehrozí a v klidu si hledáte a objevujete.
Seznam i inventář v mobilu
Na začátku hry dostanete mobil, který vám při vstupu na novou scenérii automaticky vyplivne seznam téměř dvaceti věcí, jež musíte najít pro postup dál. Některé z položek budou zvýrazněné žlutě, abyste jim věnovali zvláštní pozornost, respektive hledali nejdříve je a ostatní až posléze.
Tyto zvýrazněné předměty buď patří do příběhu nebo slouží k otevření nějaké skrýše, v níž se obvykle nachází přibližně tři z hledaných věcí. Což je také důvod, proč byste se měli na tyto „žluté“ položky soustředit. Jinak se dostanete do situace, kdy hledáte předmět, který přitom na viditelné části scenérie není možné najít. A to nechcete, protože už tak se někdy až nehezky potrápíte.
Ochránci přírody by neměli radost
Rezavějící vrak lodě, písečné pláže, vegetací zarostlý chrám ze starověku, horská stezka… ve hře se podíváte na opravdu pestrou škálu scenérií, avšak všechny mají jedno společné – jsou neskutečně zavalené ještě pestřejší škálou předmětů. Ani za nic si nebudete schopni sami sobě vysvětlit, jak se tam některé z nich mohly dostat. Výtvarný styl je přitom nejen okouzlující, ale také velice uklidňující, to se nechá uznat. Jen ty borové šišky, jetel, terč na šipky a snad nekonečná řada dalších předmětů přeci jen působí rušivě, když si vezmeme, že je prostředí hry zasazené na osamělý ostrov kdesi uprostřed oceánu, v tropech.
Ale pokud si Průzkumníky zahrajete třeba vícekrát, tak odhalíte důvod té zahlcenosti různými objekty. Hra totiž pracuje s několika sadami seznamů pro každou scenérii, respektive lokaci. Kvůli tomu ani nevyužijete jakousi „znalost prostředí“, že byste si alespoň matně pamatovali, kde hledat jaký předmět. Bude vám to k ničemu.
A možnost uplatnit nějaké zkušenosti by se tady vážně hodila. I když nakonec každou hledačku vyřešíte za přibližně čtvrt hodinky, bude to hodně intenzivních 15 minut. Při pátrání po hledaných objektech je zapotřebí se opravdu soustředit, jinak se často nedoberete k žádnému výsledku. Některé předměty jsou tak dokonale zamaskované, že je bez hodně velkého štěstí (náhodné kliknutí) nebo využití nápovědy snad ani není možné nalézt.
Mini-hry jako oáza odpočinku
Zatímco hledačky jsou tu spíše dril, mini-hry jsou naštěstí úplný opak. I bez instrukcí si okamžitě odvodíte, co máte udělat, a záhy přijdete také na algoritmus. Koneckonců nebudete narážet na nějaké od pohledu komplikované hlavolamy, ale spíše na různé varianty skládaček.
Suma sumárum mini-hru překonáte za ani ne dvě minuty, avšak i takhle krátká doba stačí na doplnění sil do dalšího hledání. Jen škoda, že hra na začátku navnadí, že tento druh aktivity můžete čekat v každé hledačce, ale za první třetinou hry jako kdyby došlo k nějakému zlomu. Mini-hry se rázem objevují nepravidelně. Kdyby jich bylo o trošinku více, určitě by to na rozmanitost nemělo žádný dopad.
Hledání hledání, všechnu nudu zahání
Průzkumníci jsou ledasčím zvláštní a jedinečná hledačka. Není ani tak řeč o jejím konceptu, ve kterém hlavní náplň tvoří to, co je jinde vedlejší, nýbrž o pocitu ze samotného hraní. V některých chvílích si možná zaklejete, kde je nějaká věc schovaná, ale přesto vás cosi bude nutit hrát pořád dál a dál. Jenže tuhle hru musíte umět vypnout a dát očím oraz, protože soustředit se na takovou spoustu objektů je náročné. Stejně jako vstřebat určité logické mezery, na které hra místy bohužel trpí.
+Klady | -Zápory |
|
|
Celkové hodnocení: 71 % |