x

Říše Inků: Spojovačka skvěle nastavená na volnou zábavu

Na spojovačku nadprůměrný počet úrovní, zpestřený o několik hledaček, výběr z několika režimů a atmosféra. To jsou pravděpodobně největší esa v rukávu, která Říše Inků neváhá tasit už od samého začátku. Nečekáte, kdy se to „rozjede“.

Hra je rozdělená do čtyř etap, resp. příběhových kapitol, ve kterých se snažíte získat stejný počet částí jakéhosi kouzelného žezla, jež má odvrátit proroctví předpovídající katastrofu. Veškeré úrovně každé kapitoly – spojovací i hledací – jsou zasazeny do jednoho, stále stejného chrámu, který postupně vylepšujete. Jakmile máte v daném svatostánku splněno, přesouváte se v příběhu do další kapitoly a celý proces opakujete v jiné incké stavbě.

 

Hledání jako plnohodnotná vsuvka

Zatímco ve spojovacích úrovních sbíráte úlomky artefaktů, v těch hledacích pátráte po místech, kam je umístit, nebo nalézáte malé kousky 4 různých předmětů. Jde tedy o standardní úrovně, jež znáte i ze žánru hledaček. Jelikož jde ale o spojovačku, není tu hledání samozřejmě do detailu promyšlené. Pokud je pro nalezení určitého dílku zapotřebí použít nějaký už předtím složený předmět (nebo ho teprve složit), tak se o tom nijak nedozvíte a hledáte něco, co ani najít v daný moment nemůžete.

Taktika založená na soustředěném hledání jednoho konkrétního objektu tady proto není vhodná, spíše je lepší celou lokaci kousek po kousku prohledávat a klikat na vše podezřelé. I tak se dostanete do situace, kdy zkrátka nedokážete předmět najít, i kdybyste se na hlavu stavěli. Tvarem, barvou i výtvarným stylem dokonale zapadají do pozadí prostředí, takže hledání posledních zbývajících kousků se může proměnit v peklo. Pokud se rozhodnete nepoužívat nápovědu, vyšplhá se strávený čas nad jednou hledačkou i na 20 minut. Jelikož je v rámci každé kapitoly jedna hledačka na začátku i na konci plus dvě uprostřed, výsledná doba hraní celé hry se tím dokáže výrazně prodloužit.

Ani hledačky, ve kterých pouze umisťujete už kompletní předměty, totiž nejsou o nic jednodušší. Místa, do kterých lze něco vložit, se sice okamžitě prozradí změnou kurzoru, jakmile na ně najedete, ale přesto dovedou hráčově pozornosti dlouho unikat. A to obzvláště díky jedné věci – velikost plochy, na kterou kurzor reaguje změnou vzhledu, je docela malá. Často nepřekrývá ani celý otvor. Pokud tedy nevědomky přejedete jen po okrajích, kurzor se nezmění, a vy se tak o ničem nedozvíte.

 

Výběr z herních režimů i tvarů kamenů

O hlavní náplni hry, tedy spojování se toho dá v případě Říše Inků říct skutečně hodně. Zasluhuje se za to vcelku překvapivá funkce – výběr ze tří spojovacích režimů. To, čím se hry v žánru spojovaček liší asi nejvíce, je způsob samotného sbírání kamenů. Buď klikáte na shluk stejných kamenů, nebo dva prohodíte, abyste někde utvořili trojici, popřípadě utváříte rovnou celé řetězce totožných kamenů. Do Říše Inků je ale zabudováno všechno tohle.

Před zahájením každé úrovně si můžete vybrat, jednak jakým způsobem chcete spojovat a také jaký tvar budou ty spojované kameny mít. Tady už ale výběr tak pestrý není – zvolit si můžete pouze čtverec, šestihran nebo náhodný výběr, pokud je vám to jedno.

Kombinováním různých režimů spojování a tvarů kamenů můžete vytvořit až 27 variant, které pokaždé přinesou jiný zážitek ze hry. Každá kombinace je přeci jen jinak obtížná na zvládnutí a také každá vám jinak sedne. I když hra sama o sobě žádné režimy obtížnosti nenabízí, tímto stylem je možné ji v průběhu hraní libovolně měnit. Režim sbírání skupin stejných kamenů & tvar šestihranu se však dá považovat za pravděpodobně nejsnadnější kombinaci. Čtvercové kameny obtížnost naopak rapidně zvedají – ve tvaru hracího pole pak vzniká nespočet rohů, ve kterých se tahy provádějí jen stěží.

 

Poklidné hraní

Nakonec je ale jedno, jestli se s úrovní budete trápit čtvrt hodiny, nebo ji prolétnete za dvě minuty. Hlavním cílem u této hry je se bavit, a ne překonávat nějaké rekordy nebo splnit úroveň v zadaném čase. Žádný odpočet tu totiž nenajdete. Dokonce ani ve výsledkové tabulce se ho nedozvíte, stejně tak nejste hodnoceni žádnými hvězdičkami, ale pouze bodovým skórem. To ale nemá takřka žádný význam – žádný bonusový obsah si za něj není možné koupit. Můžete pouze sledovat žebříček a pokoušet se překonávat imaginární oponenty.

 

Pozvolna rostoucí obtížnost

Číslo úrovně se rychle navyšuje, ale obtížnost zůstává díky pomalému růstu pocitově stejná… tedy až do okamžiku, kdy vidíte novou úroveň a říkáte si, jak tohle udělám? Hra dokáže překvapit naprosto bizarním rozvržením hracího pole. A jde především o tvar, nikoliv o překážky.

Překážky tu kupodivu nejsou nic až tak zákeřného. Jsou umístěné na snadno dostupných pozicích a fungují na stejném principu jako v jiných spojovačkách – některé kameny musíte vyprostit zapojením do trojice, abyste s nimi mohli manipulovat, a pak je tu pár pevných překážek, které zničíte bonusem nebo spojením kamenů v blízkosti. Párkrát za hru se pouze změní jejich vzhled (kameny jsou jednou např. uvězněné v ledu, jindy v provazech), ale princip fungování zůstává stále stejný.

 

Bonusy se spíše vizuálním efektem

Podobně se dá mluvit i o bonusech. I když narazíte na celou řadu typů, fakticky se od sebe příliš neliší. Navíc se soustředí spíše na náhodnou likvidaci kamenů, takže jejich přínosem jsou spíše působivé animace a zvukové efekty než reálná pomoc se zvládnutím úrovně.

Největší rozdíl tak najdete v tom, jak je nabíjet. Prvním způsobem je spojování konkrétního druhu kamenů. Tímto způsobem nabíjíte kladivo (zničí 1 vybraný kámen), bombu (zničí vybraný okruh kamenů), blesk (zničí náhodné kameny) nebo promíchání. Pořadí neodpovídá pouze tomu, jak jsou uvedené ve hře, ale taky užitečnosti – poslední dva prakticky nevyužijete, zatímco kladivo bude ve většině úrovní stěžejní.

Druhý způsob je dosažení určitého výkonu – pokud šestkrát v řadě bez přerušení zapojíte alespoň jeden kámen, který je umístěn na speciální dlaždici, opeřený had zasype hrací pole blesky. Ty zničí – stejně jako už dříve zmiňované  blesky – pár náhodně vybraných kamenů. Nebo se můžete snažit pospojovat co nejvíce kamenů naráz a dostat za odměnu bombu, jež umí opět totéž, co ta volně spustitelná. Jen se navíc objevuje na zcela náhodném místě, kde nemusí najít využití.

 

Něco tomu přeci jen chybí

Hra jde výraznými kroky vstříc tomu dovolit hráči, aby se sám mohl rozhodnout, co je pro něj zábavné, ale nepodařilo se to dotáhnout do úplného konce. Výběr spojovacích režimů a tvarů kamenů je důvodem, proč se k Říši Inků vracet, ale chybí možnost si opětovně zahrát libovolnou úroveň. Jakmile ji tedy dohrajete, musíte bohužel projít celým začátkem, než se prokoušete k zajímavým úrovním. A to při počtu 24 úrovní (nepočítaje hledačky) na jednu kapitolu potrvá.

 

+Klady -Zápory
  • Dobrodružná grafika i hudba
  • Extrémně dlouhá doba hraní
  • Výběr z různých režimů
  • Proložení hledacími úrovněmi
  • Fádní bonusy a překážky
  • Slabě podaný příběh
  • Není možné opětovně přehrát některou úroveň
  Celkové hodnocení: 86 %

 Více o celé kolekci se dozvíte zde

MenuX

Provozovatel webu, Špidla Data Processing, s.r.o., se sídlem Újezd 454/46, Praha 1 - Malá Strana, 118 00 , IČ: 25581775, jako správce osobních údajů, zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely a v případě Vašeho souhlasu také pro personalizaci reklam. Přečtěte si Zásady souborů cookies.

Souhlasím