Veselá kuřata: Ztřeštěná spojovačka s jedinečnou hratelností

Jednoduchý princip je na spojovačkách tím asi nejoblíbenějším, ale ve všech spojujete pořád jenom kameny. Tedy téměř ve všech. Pevně zažitý stereotyp totiž účinně bourají Veselá kuřata. Svižné tempo, výběr z několika režimů a stovky úrovní umí pobavit na hezkou řádku hodin.

Jen pro děti?

Žádné mayské chrámy a mocné artefakty. Hlavním motivem tu jsou roztomile chundelatí, barevní ptáčci, kteří spořádaně pochodují po všelijak zkrouceném bidélku. To úplně nezní jako zábava pro dospělé, co si budeme říkat. Obtížnost rostoucí s úrovněmi ale přináší výzvu adekvátní i pro hráče pozdějšího věku. Navíc ne každá zábava musí být „seriózní“, že?

Zamířit a pal!

Úkoly hry i její ovládání je jednoduché. V zásadě si vystačíte pouze s levým, a občas i pravým, tlačítkem myši, kterým budete odpalovat drahé ptáčky přímo do nebes. Nakonec by ale měli vždy „dopadnout“ na bidélko, a kráčet po něm vstříc obrptákovi, který už si na ně dělá chuť. Jakmile k němu některý z ptáčků stihne dojít, okamžitě prohráváte a ztrácíte život.

Ptáčky tedy nemůžete vystřelovat na bidélko jen tak – řídíte se jejich barvou. Červeného ptáčka střílíte k červenému, žlutého ke žlutému… a jakmile za sebou kráčí alespoň 3 stejné barvy, odletí pryč a jsou úspěšně zachráněni. Ptáčci se nabíjejí do odpalovací rampy automaticky. I když nemůžete nijak ovlivnit, jakou barvu bude ptáček mít, hra v tomhle jde hráči víceméně na ruku a generuje převážně barvy, které aktuálně potřebujete. Pokud vám aktuální kuře i tak nepřijde vhod, můžete ho pravým tlačítkem myši vyměnit za ptáčka, který by jinak šel na řadu až potom.

Nástup ze dvou front a jiné záludnosti

Tvar bidélka se v každé úrovni zcela změní, navíc na začátku úrovně nezačne běžet nějaký odpočet, během kterého byste se mohli v nové úrovni zorientovat. Kvůli tomu někdy nejspíše zazmatkujete, protože když začnou ptáčci nastupovat z vícero stran nebo se jejich dráha hodně klikatí, tak najednou nevíte, kam skočit dřív.

A dosažení cíle samozřejmě komplikují i rozličné překážky. Nad dráhou se mohou objevovat např. roury, které vám znemožní  určité úseky úrovně využívat, nebo se na pozadí hracího pole vyskytují jakási zákeřně umístěná kolečka se šipkou. Ta udává, jakým směrem bude ptáček pokračovat, když do kolečka nešťastně narazí. Tento typ překážky můžete teoreticky využívat k vlastnímu prospěchu, ale v praxi se vám to bude dařit jen minimálně.

Volba režimu, toť otázka

První vteřiny ve hře strávíte v chaosu. Úvodní menu totiž nabízí až nezvykle moc tlačítek, rozdělených do dvou sloupců. Spolu s dobře známým Nastavením, Nápovědou a Síní slávy na vás naráz vyskočí i tři tlačítka pro volbu herního režimu: adventura, invaze a přežití. Zatímco adventura a invaze se příliš neliší (v invazi nastoupí všechna kuřata naráz v jedné vlně, v adventuře probíhá jejich nástup po částech), režim přežití je taková spojovačka zkombinovaná s arkanoidem. Ptáčky musíte „sestřílet“ rychleji, než se dostanou až dospod obrazovky, k elektrickému ohradníku. Nechcete přeci, aby se uškvařili, ne?

Po kliknutí na Start ale do hry ještě nevletíte. Hra vás předtím sice stručně, zato kompletně seznámí s principem každého módu a cílem, o který byste se měli snažit. V tomto kroku si také vybíráte jednu ze tří obtížností: začátečník, pokročilý a expert. Liší se pouze rychlostí pohybu ptáčků a v průběhu hraní ji nelze změnit. Nepřeceňujte proto raději své síly. Už začátečnická úroveň sem tam vytvoří  okamžiky, kdy i krátké zaváhání nebo zmatek skončí fatálně – ptáčci vám utečou. Pro uvolňující zábavu je tedy lepší se do vyšších obtížností vůbec nepouštět.

Napínavé do posledního okamžiku

Všechny úrovně nabízejí víc než dost prostoru pro udělání chyby, a to bez ohledu na vybraný režim. Díky tomu může hraní vyústit v napínavé okamžiky. Jakmile začne obrpták intenzivně houkat, víte, že je zle. V tu chvíli už obvykle moc nezbývá, aby mu milovaní opeřenci začali skákat rovnou do chřtánu, a vy si myslíte, že už to nelze nijak odvrátit.

Pokud se ale nevzdáte, pocítíte „zásah shůry“, často opravdu v poslední vteřině před prohrou. Ptáčci najednou zařadí zpátečku a vám se citelně uleví. Pravděpodobně vám pomohl jeden z několika velice užitečných bonusů, u kterých leckdy nestačíte ihned postřehnout, že jste je sebrali a aktivovali.

Každý bonus za něco stojí

Spojovačky často trpí na nedomyšlenost bonusů, co si budeme říkat. Na první pohled se tváří pestře, avšak na druhý zjistíte, že některé zkrátka nejste schopni pořádně využít nebo se jejich účinky navzájem kopírují. Hra Veselá kuřata se s tímto problémem ale vypořádala parádně.

Počet bonusů zůstává v porovnání s ostatními spojovačkami přibližně stejný, ale originální hratelnost umožnila přinést i jiné efekty než jenom bomby ničící několik vybraných polí.  Ptáčky tak můžete zpomalovat, znehybňovat (resp. doslova uspávat) nebo vracet zpátky. Krom toho ale můžete získat i zaměřovač, který vám výrazně usnadní nejen běžné míření, ale také uplatňování fyziky, konkrétně zákona odrazu. Okraje úrovní jsou neprůchodné, takže se od nich ptáček odrazí. S dostatkem představivosti anebo právě díky zaměřovači toho můžete (a často budete muset) využít ve svůj prospěch.

Shrnutí

Pokud vám nevadí spíše dětský motiv a různé ujeté zvuky nebo se přes to dokážete přenést, představuje hra Veselá Kuřata fajn nenáročnou zábavu. Po stránce herních funkcí a obsahu totiž má co nabídnout. Konkrétně tři různé herní režimy, promyšlené bonusy a atypický způsob hraní, do kterého se promítly prvky nejen z obyčejných spojovaček, ale také arkanoidu či tetrisu. Dynamické tempo úrovní, které musíte hrát aktivně až do posledního okamžiku, strhnou vaši pozornost i na mnohem déle než jen pár minut.