Volání lásky: Romantická adventura ve fantasy světě

Když se kočkodlak oženil s lidskou nevěstou, nikomu to nepřišlo zvláštní nebo snad nevhodné. Jenže to bylo už dávno, z kočkodlaků se stala štvaná zvěř, kterou lidští lovci vydatně krmí stříbrnými střelami.

Láska lidské dívky Evelíny a kočkouna Aurélia proto odjakživa neměla na růžích ustláno. Tajná setkání, tajné zasnoubení, o tom všem se nikdo neměl dozvědět. Lovci je ale přesto našli in flagranti v lese. Pár naštěstí dokázal utéct, ač u Aurélia se to neobešlo bez zranění – postřelili ho do ruky, čímž se to pro oba začalo komplikovat.

Příběh je to založený na klišé, kdy se milují dva, kteří by se nikdy milovat neměli, ale vstupují do toho i další proměnné. Zejména z pohledu Evelíny, za níž budete hrát, se nedá děj považovat za výhradně romantický.

Tajemství jejího původu a činů jejího otce připraví v příběhu zvraty, díky nimž postava Evelíny projde přirozeným vývojem. U hledaček, respektive klikacích adventur, nejde přitom o častý prvek. Většinou se vyvíjí pouze děj a postavy zůstávají všemi událostmi nedotčeny.

Hledačka? Ne, adventura

Volání lásky se dá zařadit do kategorie zmíněných klikacích adventur. Kdybyste chtěli hledat rozdíly mezi těmito dvěma žánry, našli byste jen jeden jediný – tyto adventury nemají žádné hledací úrovně. Zbytek hratelnosti ovšem zůstává stejný.

Pořád tedy máte inventář, do něhož sbíráte předměty, které se posléze snažíte vhodně použít. To zde také tvoří hlavní náplň hraní, nutno říct ne zrovna jednoduchou. Hra vás totiž rozhodně nezasype hromadou předmětů. Často budete operovat kupříkladu jen se dvěma třemi a hledat pro ně využití, abyste se hnuli ze zaseklého místa.

Jelikož hra nedisponuje nějakou příručkou, bude vám největší oporou mapa. Z ní vyčtete svou pozici i lokace, na kterých můžete něco udělat – přesně jak tomu jste zvyklí i hledaček. Taktéž umožňuje rychlý přesun mezi lokacemi, a navíc vám prozradí, kolik % máte odehráno. Přesto se pravděpodobně bez tipu neobejdete. Použitelné předměty sem tam najdete i na dosti neočekávaných místech, kam by vás nenapadlo najet myší. Poměrně matoucí je také fungování vyskakovacích oken, v nichž se vám zobrazují vybrané části lokace v přiblíženém pohledu. Z hledaček jste nejspíše zvyklí, že se tato okna zavírají automaticky, jakmile z nich vysbíráte vše, co můžete… tady ho ale budete muset zavírat vždy sami. To člověka nechává v nejistotě, jestli danou část lokace může opravdu považovat za vyřešenou.

Váš osobní dráček

V Evelínině světě byli draci považováni za dávno vyhynulé tvory. Není tedy divu, že Auréliův dar byl pro ni skutečným překvapením.

Drak, kterého dostala, je ale maličký, sotva se se svými křidélky udrží ve vzduchu. Bude vám tedy celou dobu sedět v pravém dolním rohu obrazovky a čekat, až budete potřebovat pomoc. Nejde pouze o (tichou) postavu, plní zároveň funkci tipu.

Ten se vám bude doplňovat různě dlouhou dobu, v závislosti na zvolené obtížnosti (na výběr máte běžnou nebo náročnou), nebo ho můžete doplnit ihned. Stačí dráčkovi najít jídlo – jakousi světelnou/ohnivou kuličku. Výskyt těchto kuliček je samozřejmě vzácný, tudíž se o ně stejně nemůžete pořádně opřít.

Množství propracovaných lokací

Na obtížnosti se určitým dílem také podílí způsob, jakým se lokace zpřístupňují – velmi často se vám odemknou po blocích – kupříkladu 5 nových míst naráz. Snadno tedy dojde k tomu, že neustále jdete dál a dál, protože jste zvědaví, kam až můžete momentálně zajít… a nestačíte se zorientovat, co je na nich zapotřebí udělat.

Jejich aktivní plochy také mnohdy nejsou dvakrát nápadné, tudíž se snadno stane, že vám bude dlouho unikat nějaký kout, který čeká na bližší prozkoumání. Je to hlavně o pozornosti, o tom si celou oblast proklikat.

Po estetické stránce nabídnou přesně to, co chcete – zajímavý výtvarný styl, smysl pro detail a živost. Kvalitě scenérií v žádném z těchto tří bodů není co vytknout. Výtvarný styl odpovídá námětu hry, lokacím nechybí množství detailů (aniž by byly přeplácané) a jejich interaktivita je nadprůměrná. Prakticky cokoliv, na co kliknete, něco udělá, takže nemáte pocit, že klikáte čistě na nějaký statický obrázek, a tím to hasne.

Horší už je to s grafickým zpracováním příběhových scének, které jsou příliš bledé, a postav v dialozích. Podivné zvedání rukou během jejich promluv dokáže docela rušit a co se úrovně grafického zpracování týče, o detailech či ostrosti nemůže být vůbec řeč.

Audio deník

Deník zde hraje opravdu důležitou roli, pokud chcete mít přehled, na co byste se měli momentálně soustředit, a pokud se chcete zároveň orientovat v příběhu. Mnoho věcí totiž bez deníku nepochytíte, protože z příběhových scén nebo dialogů tyto informace nevyplývají. Často ani zápisky, které najdete, si nepřečtete nikde jinde než v deníku.

Přibude-li vám do něj nějaký zápis, jeho ikona se rozsvítí. Není tedy nutné ho preventivně každých pár minut otevírat a dívat se, jestli v něm náhodou něco nepřibylo. Dalším, podobně malým bonusem je také jeho audio verze – zápisky Evelíny jsou namluvené, díky čemuž má příběh stále určitou atmosféru, i když ho máte před sebou stručně, v deníku. Jen škoda, že hra nemá český dabing – pokud není vaše angličtina na plynulé úrovni, tak si z audio části vezmete pouze intonaci hlasu Evelíny.

Minihry

Minihry jsou stejně jako zbytek hry klikací. Jejich obtížnost je ale výrazně nižší – některé z nich „zdoláte“ i do pár vteřin. Je tedy zapotřebí k nim přistupovat pouze jako k osvěžení, u kterého naberete síly na další postup hrou.