Hlavní stránkaZa dobrodružstvím až za hranice smrti. Taková je Mexicana
Jak už napovídá název hry, zavede Mexicana hráče do Mexika – a ne v jen tak ledajaký den, ale rovnou na známý svátek Día de Muertos. Hru jsme vyzkoušeli a nyní vám přinášíme recenzi. Co od Mexicany čekat? Máte se těšit na hledačky? Nabízí nějaké zajímavé lokace? Stojí příběh a postavy za to? Na všechny tyto otázky, a spoustu dalších odpovíme v článku níže.
O co jde?
Mária a Vitorio se vydávají na dovolenou do Mexika. Procházejí se vyzdobenými ulicemi a kochají se tradicemi, kterými si místní připomínají Día de Muertos. Když Vittoria napadne, že by si mohli nechat vyvěštit budoucnost od kartářky, Márii se to nejdříve nelíbí, ale pak se nechá umluvit. Její předtucha však byla správná – během výkladu se něco stane. Vittorio zmizí a Márie nezbývá nic jiného, než provést rituál a vydat se za ním do říše mrtvých.
Náš svět, říše mrtvých i království bohů
Mexicana je rozdělena na čtyři části – první se odehrává v Mexiku, v našem světě tak, jak jej známe. Po provedení rituálu se přesouváme do třech zásvětních oblastí. Jednou z nich jsou hořící planiny, další působí jako zastávka vlaku kdesi v poušti a poslední je svět bohů oplývající pokročilou technologií. Každá z částí obsahuje kolem pěti lokací, jednotlivé části jsou uzavřené, nedá se mezi nimi přecházet.
Lokace mají originální vizuál. Zaujme především zpracování první a poslední části příběhu, i ostatní ale vypadají zajímavě, nečerpají z běžných schémat a nenudí. K přesunům mezi lokacemi slouží mapa, která bohužel není příliš přehledná ani hráčsky přívětivá.
Hra obsahuje dva herní módy – jeden klasický, jeden těžší. Mexicana má průměrnou délku, hraní zabere okolo čtyř hodin času.
Hledačky? Stojí za to!
Mexicana baví především svými hledačkami, které jsou sestaveny na poměrně náročné úrovni. Rozhodně není snadné najít všechny předměty, a hra tak bystří smysly a pozornost. Hledačky se opakují v několika velmi různorodých variantách – málokdy se hledá podle seznamu, naopak velmi často podle obrysů. Stává se, že hráč musí nalézt jeden konkrétní předmět, který mu teprve umožní nalézt další. Hledání skrytých předmětů je zábavně a nápaditě graficky zpracováno, objevují se stále nové a originální nápady a lokace. Hledačky jsou tak rozhodně jedním z největších plus téhle hry.
Neokoukané minihry
Minihry se hledačkami nenechají zahanbit – i hlavolamy jsou vytvořeny s důrazem na neotřelost a zábavnost. Ve hře se poměrně často objevují minihry, které jsou v jiných hledačkách k vidění jen málokdy, nebo vůbec. Občas to má za následek, že není zcela jasné, co se po hráči v hlavolamu chce, ale i s tím si bystrá mysl poradí.
V hlavolamech se například setkáváme s úkoly jako sestavení vodovodního kanálu tak, aby jím správně protékala voda, klasické rozsvěcení křišťálů ve správném pořadí, sestavování obrazu podle předlohy, úkoly se závažím nebo třeba hraním na bubny a správným společenským nalíčením postavy.
Příběh a postavy
Především v první čtvrtině hry vypadá příběh velmi lákavě a zajímavě. Linka odehrávající se v našem světě je barevná, srozumitelná a zavede nás do světa mrtvých. Pak se bohužel příběh začíná trochu drolit – nikde není vysvětleno, proč vypadají lokace v zásvětí tak, jak vypadají. Peklo nebo krajinu smrti svým způsobem připomíná pouze první z lokací, pak už se hra od klasických představ naprosto odchyluje. Další část nějaký svět mrtvých nepřipomíná vůbec a nakonec se příběh přenese do technologického světa bohů, který sice vypadá velmi efektně, ale s mexickými Día de Muertos nemá společného vůbec nic. V této části také dochází k dějovému zvratu, který se k příběhů příliš nehodí – do té doby uvěřitelný příběh s nadpřirozenými prvky začne přetékat lacinými klišé a nepříliš podařenými dějovými kotrmelci.
Co naopak můžeme pochválit jsou postavy, které se v ději objevují – nepostrádají jiskru a jejich uvedení do děje pomocí plakátů, na nichž vypadají jako filmoví hrdinové, skvěle funguje.
Lokace a hratelnost
Jak už jsme zmínili, hra není příliš otevřená, vždy se pohybuje po prostoru několika jednotek lokací. Vzhledem ke struktuře příběhu to dává smysl a lokace jsou poměrně dost nabité úkoly, takže to bohatě stačí. Menším problémem je poměrně krátká lišta inventáře, kam se nevejdou všechny nalezené předměty, což nebývá u hledaček s uzavřenými částmi zvykem.
Mexicana má trochu vyšší obtížnost hraní, ne nijak zásadně, ale rozhodně se zde člověk zapotí víc než u jiných hledaček. Pro zkušené hráče to je určitě bonus. Hru občas ztěžuje skutečnost, že nalezené předměty se musejí umístit na konkrétní místo s přesností takřka na milimetry, jinak je to vyhodnoceno jako špatné umístění – to se nedá považovat za příliš uživatelsky přívětivé a občas to komplikuje postup hrou.
Lesk a bída grafiky
Grafika je trochu starší, než bývá u nově vydaných hledaček zvykem, nicméně velmi se povedla. Přetéká barvami, je velmi hravá a oplývá stále novými a novými nápady. Na rozdíl od řady modernějších hledaček nejsou lokace ani trochu temné, naopak je tvůrci prosvětlili a člověk si tak při propátrávání terénu neničí oči.
Co by šlo vylepšit?
Mexicana by mohla být v mnoha ohledech hráčsky přívětivější – ať už se jedná o mapu, procházení nalezených svitků s informacemi nebo práci s umisťováním předmětů. Starší grafika některé hráče možná malinko zklame. Zapracovat by šlo na příběhové linii, která se především ve druhé polovině děje poněkud splaší a Mexicana kvůli tomu přestává působit jako kvalitní příběh.
Proč si hru zahrát?
Mexicana se prezentuje vynikajícím a neotřelým nápadem, který je mezi hledačkami ojedinělý, takže stojí za to ji vyzkoušet. Obsahuje dobře promyšlené a zkonstruované lokace se skrytými předměty, jejichž hledání bude bavit nejen méně zkušené hráče, ale i profíky. Tvůrci si dali záležet na minihrách, které nekopírují stokrát viděné úkoly, ale sází na nové nápady.
