Zastavte Vražednou přírodu!

Začneme možná trochu netradičně, ale přece jen od začátku. Cutscény. Hned ta první je totiž velmi dobrá a dost se podobá začátku nějakého filmu, na což v hledačkách rozhodně nejsme zvyklí. První scéna je nejdelší a nejkvalitnější, v průběhu hry však budeme narážet na velké množství dalších, které skvěle dokreslují atmosféru a příběh.

Takže: o čem že ta první scéna vlastně je? Vypráví o zdánlivě běžném ránu – otec odváží svou malou dcerku Lily do školy a matka Iris zůstává doma. Jenže pak se něco stane. Svět se otřese v základech, domácí květiny i venkovní rostliny se zblázní a začnou útočit na všechno kolem sebe. Zničí rodinný dům, zpřevrací auta na ulici, zraní nebo zabijí spoustu lidí.

Iris prvotní útok vražedné přírody přežije, musí se však vydat na strastiplnou cestu, aby našla svého muže a svou dceru a zkusila zabránit tomu, aby zešílená příroda převzala moc nad světem lidí.

Na co se těšit?

Vražedná příroda obsahuje na tři desítky lokací a má velmi slušnou herní dobu: více než čtyři hodiny. Hned na začátku si hráč může zvolit ze dvou herních módů – běžného a expertního. I v běžném režimu je hra přiměřeně obtížná, takže pro komfortní hraní bude vyhovovat většině hráčů. Expertní režim se potom vyznačuje tím, že penalizuje chybné klikání zamrznutím obrazovky.

Nadupaná grafika

Kdyby se u téhle hry nepovedla grafika, bylo by to dost špatné, protože grafika je tím, co musí námět vražedné přírody uchopit a potvrdit. Naštěstí se vizuální stránka vydařila a my ji můžeme jenom chválit. Ať se to zdá s ohledem na příběh a jeho téma jakkoli podivné, lokace i cutscény působí velmi realisticky. Z každé lokace je zřejmý rozsah katastrofy, útočící rostliny působí hrozivě a odpudivě, velmi dobře je zachycena atmosféra velkoměsta během katastrofy, hra obsahuje velké množství detailů podtrhujících uvěřitelnost hry.

Bez hledání užitečných předmětů to nepůjde

Vražedná příroda 2 je hledačka, takže tu samozřejmě najdeme celou řadu úkolů s hledáním ukrytých věcí. Je trochu škoda, že v tak vymazlené hře se hledá jenom podle seznamu. Navíc se hra ke každé hledačce minimálně jednou vrací. Hledačky mají střední až vysokou obtížnost, rozhodně nepatří k těm, kde stačí párkrát kliknout a seznam je splněný. K nalezení některých předmětů je třeba udělat více kroků, obvykle jde o kompletaci předmětu rozděleného na dvě či více částí.

Grafika hledaček je pěkná a zapadající do celkové atmosféry, ale jednotlivé lokace s ukrytými předměty jsou si hodně podobné a v paměti velmi rychle splývají. I když jsou pěkné a poměrně náročné, nemůžeme je označit za originální nebo výjimečné.

Orientace v terénu je během katastrofy důležitá – nebo ne?

Autoři Vražedné přírody 2 nějak zapomněli vytvořit mapu. A je to dost hloupé a otravné opomenutí. Už jsme zmiňovali, že hra má kolem třiceti lokací a po většině z nich se pohybuje po celou dobu děje. Takže by se mapa vážně hodila, protože nikoho nebaví vracet se zpátky přes pět lokací a vzpomínat na různých odbočkách, kam že se to má teď vydat. K tomu připočtěme že šipka směřující do zpětných lokací zasahuje do inventáře, takže se návraty zpět občas hůř ovládají. Příště rozhodně chceme mapu!

Luštění záhad s nebezpečím za zády

Hlavolamů je ve hře zhruba vyrovnaný počet jako hledaček. Jsou velmi vydařené; pravidelné hráče hledaček zaujme především jejich originalita. Většina z nich je neokoukaná, když už se objeví nějaký běžný rébus, má obvykle něco navíc. Hezké jsou i po vizuální stránce. Jejich obtížnost můžeme označit za střední; někdy chvíli trvá než hráč pochopí princip minihry, pak už ji obvykle zvládne poměrně rychle.

Příběh a jeho postavy

Příběh plyne velmi hladce a dává v rámci žánru smysl. Začíná tím, že Iris chce zachránit své milované, aby toho dosáhla, musí však projít městem plným zkázy a poradit si s překážkami, které jí vražedné příroda postavila do cesty. Nakonec se dostane i do vědeckého střediska, které experimentovalo s rostlinnou inteligencí. Poslední část hry se tak nese nejen v duchu snahy zachránit manžela a dceru, ale i porazit přírodní entitu, která ovládla město. Ani Iris tím vším však neprochází snadno – i ji totiž vražedná příroda zraní a je velká otázka, jestli se jí podaří přežít a zůstat člověkem.

Ve Vražedné přírodě se setkáme se dvěma druhy postav – těmi hlavními, kterými jsou Iris a její rodina, a náhodnými zraněnými, kterým je potřeba po cestě městem pomoci. Postavy jsou realisticky vykreslené a jejich postavení v příběhu má svůj smysl.

Celková hratelnost

Samotné procházení lokacemi a práce s nalezenými předměty má malinko nižší obtížnost. Nemůžeme to označit za vyloženě jednoduché, ale úkoly na sebe navazují poměrně přímočaře a málokdy se stane, že by se hráč musel zastavit a skutečně pořádně přemýšlet. Toto však vyvažují poměrně obtížné hledačky a vyvážené minihry. Celkově tak můžeme hru zařadit do dobře promyšlených hledaček se střední obtížností. Vražedná příroda 2 je sice oddechová, ale trochu invence a snahy si přece jen vyžádá.

Proč si zahrát zrovna tuhle hru?

Jednoznačně se jedná o jednu z nejzajímavějších hledaček, kterou na trhu najdete. Nabízí dobrý příběh na aktuální témata, která hýbou společností, dobrodružnou a lehounce děsivou atmosféru, vizuálně připomíná slavné katastrofické filmy. Přináší skvělé nápady, povedené hledačky i zajímavé hlavolamy. Rozhodně stojí za to si Vražedné přírody 2 mezi ostatními hledačkami všimnout.