Zločin se nevyhýbá ani hloubkám moří! Odhalte se šerifem Standou síť podvodníků

Pod lety sešlou grafikou se skrývá překvapivě stále zábavný a velice originální kousek, i na dnešní dobu. Šerif Standa nabízí něco, co u ostatních hledaček běžně opravdu nenajdete: hledání na čas a systém úrovní. Pokud jste si někdy v minulosti u spojovačky u obsluhovačky posteskli, že byste v podobném ražení vítali také režimy v nějaké hledačce, tak jste jednu takovou právě našli.

Standa je šerifem v Neptunvillu – poklidném podvodním městečku, v němž společně žijí lidským životem všemožní mořští tvorové. Žraloci, krabi, medúzy, chobotnice i ryby. Pomocí mapy, která slouží pro navigaci mezi jednotlivými místy, zjistíte, že v Neptunvillu najdete vlastně vše – od radnice, přes autodílnu až po bar. Prostředí tedy zní pestře, ale scenérie lokací jsou všechny kreslené v podobném duchu, vizuální rozdíly jsou mezi nimi jen zanedbatelné.

Když budete úrovně, resp. lokace počítat, dojdete k celkovému počtu 15. To je na první pohled opravdu malé číslo, vezmeme-li v potaz, že obvykle v hledačce prolezete 28 a více různých míst. Na pohled druhý ale najednou zjistíte, že je to tak akorát. Každá lokace totiž funguje sama za sebe. To znamená, že předměty, jež v ní naleznete, v ní následně také použijete a pohyb po herním světě není volný. Krom toho je s každou lokací také spojeno několik mini-her, takže nakonec nad splněním jedné úrovně strávíte i půlhodinu. Doba hraní díky tomu spadá do lepšího průměru, jednotlivé lokace navíc můžete libovolně opakovat, aniž byste na nich vždy hledali to stejné.

Detektiv uklízeč?

Jelikož hrajete za postavu uznávaného místního šerifa, nepůjdete po krku samozřejmě nikomu jinému než nejprohnanějším zločincům na oceánském dně. Konkrétně zlodějům, kteří z náměstí ukradli sochu boha moří Neptuna. Dokonce i s lampou, která umělecké dílo osvěcovala. Jenže než jako policejní vyšetřovatel se budete cítit spíše jako uklízečka.

U většiny lokací se totiž Standa vrhne na úklid prostoru, který zloději z neznámého důvodu převrátili vzhůru nohama. Zajišťování stop se tím odsouvá až na druhou kolej. Napomáhají tomu také četné dialogy, jež v první polovině hry příběh příliš nerozvíjejí. Poněkud línější začátek ale můžete využít k tomu, abyste se ve hře zorientovali, protože Šerif Standa dokáže svou hratelností překvapit i zkušeného hráče hledaček.

Najděte všechno včas

Na začátku dostanete možnost si vybrat, zda chcete hrou projít oddechově, nebo na čas. Tato volba je nezvratná, takže pokud se přeceníte, či zpětně zatoužíte po větší výzvě, musíte příběh rozehrát znovu od začátku. Hra tedy nenabízí standardní režimy, které se odlišují dobou dobíjení nápovědy nebo zvýrazněním aktivních oblastí.

Zejména časový mód ale dělá ze Šerifa Standy originální hru, takže by byla škoda si ji přetvořit na průměrnější hledačku a začít hrát v oddechovém režimu, který nic zvláštního nenabízí. Alespoň za zkoušku to tedy stojí. Navíc i tento režim výzvy s největší pravděpodobností zvládnete. Časový limit je nastaven štědře – více než 20 minut pouze na hledací fázi, naštěstí s možností pauzy. Jen je zapotřebí se vyvarovat jedné věci: chybných kliknutí. Pokud během krátké chvíle kliknete několikrát za sebou vedle, ze zbývajícího času se strhne jedna minuta. Zběsilé klikání po celé obrazovce je tu tedy oproti jiným hledačkám cestou k jisté prohře.

První část: hledání předmětů i rozdílů

Hlavní náplní hry je samozřejmě hledání předmětů, a to podle vypsaného seznamu. Ten obvykle čítá mezi 5 až 10 položkami. Pro to, abyste si některé položky ale mohli úplně odškrtnout jako splněné, často musíte najít několik kusů daného předmětu. Například 23 láhví. Počet hledaných předmětů tak v rámci jedné hledací scény fakticky dosahuje i několika desítek kusů. A že to není zrovna snadné hledání.

Předměty nejenže splývají s pozadím, ale také bývají z větší části ukryté za jiným předmětem. Z už tak malého útržku novin tak na vás může koukat ještě menší kousíček. Pravým kliknutím však aktivujete lupu, s níž celou scenérii projedete pod opravdovým drobnohledem. Jen počítejte, že to nebude hned – ani ta lupa totiž nepatří mezi největší. Obrnit se trochou trpělivosti je proto na místě.

Hledané objekty jsou stejně jako všechny ostatní volně poházené po celé ploše, tudíž nelze příliš předvídat, kde je má smysl hledat. Ovšem, pero s největší pravděpodobností najdete na stole, ale ne vždy to tak funguje. Věci se také mohou nalézat až na samém okraji obrazovky, takže se musíte při hledání soustředí na skutečně celou plochu, nikoliv jen na prostředek.

Podobnou výzvu přinášejí také pasáže, při nichž hledáte 12 a více rozdílů na dvou dlouhých úzkých obrázcích. Tyto hledačky se objevují nepravidelně, ale když už, tak je čekejte pouze při otevření nebo naopak dokončení určité lokace. Jejich smyslem je vyjevit hráči místo činu před a po řádění pachatelů. I když to hra nikde nesděluje, je to zásadní informace, protože díky tomu snáz zjistíte, jaký typ rozdílů máte hledat: povalené věci nebo různé díry. Málokdy rozdíl spočívá v tom, že by něco chybělo. Zatímco v jiných hledacích hrách narazíte na hledání rozdílů sotva jednou nebo dvakrát, tady je to mnohem častěji. Pokud vám nesedne, že jsou obrázky pod sebou, a ne vedle sebe, tak tento typ zpestření možná budete proklínat.

S doutníčkem se hned rozjasní

Cesta z krušných okamžiků vede jak jinak než přes nápovědu. Ta je ale bohužel jen omezená. Na každé lokaci můžete najít jeden doutník, který vám nápovědu doplní. Jakmile všechny nastřádané doutníky vyčerpáte, tlačítko pro nápovědu zmizí. Hráč je možná až přehnaným způsobem veden k hospodárnosti, kvůli níž není až tak nemožné se na delší okamžik zaseknout. Nepříjemné také může být zjištění, že pokud odejdete do hlavního menu v průběhu hledání, všechny předměty je nutné po návratu najít znovu.

Mini-hry jsou úleva

Mini-hry jsou neméně výraznou součástí této hry, už jenom díky jejich velkému počtu. Doslova na každé lokaci dostanete příležitost alespoň jednu vyřešit. Spouští se obvykle po sesbírání všech částí/kusů položky v seznamu. Naleznete všechny útržky nějaké zprávy – aktivuje se mini-hra, v níž ji máte za úkol složit.

A právě o skládání, naskládání nebo poskládání jsou tyto hříčky nejčastěji. Ve výběru je však také pexeso nebo příjemně udělaná mini-hra „zopakuj pořadí“. Sekvenci, kterou máte zopakovat, zadáváte postupně a zobrazuje se pomalu, takže ji hravě splní i hráč s horší paměti. Po obtížném hlavolamu byste tu pátrali marně.

Stále to stojí za zkoušku

Grafika nezapře, že jde o starší hru, která v ledasčem pochopitelně funguje jinak než nové hledačky. Oproti nim sice postrádá takové funkce jako neomezenou nápovědu nebo volný průchod lokacemi, ale vynahrazuje to jinými, neobvyklými aspekty: časovým módem a opakovatelným hraním libovolných lokací. Jak tomu ale u starých her bývá, je i Šerif Standa krapet náročnější než novější hry, alespoň v té hledací části. Mini-hry jsou především jednoduché skládačky, takže je svižným způsobem splní každý.