Chcete se dozvědět více? Zde je recenze hry

Každá hledačka je tak trošku o detektivní práci, ale jen málokterá nabídne pronásledování nezastavitelného sériového vraha, který si potrpí, aby jeho oběti dopředu věděly, že se blíží. Bostonská policie je ale přesto bezradná a zabiják bez jasného motivu pořád uniká.

Vaše detektivní práce začíná přesně tak, jak má začít. Tedy od začátku. Nafasujete forenzní soupravu pro sběr důkazního materiálu nebo stop a vydáte se do zapadlých uliček Bostonu, abyste policii konečně dali jméno nějakého podezřelého. Tisk totiž tlačí a nemít ani po 10 vraždách čeho se chytit a co oznámit, to veřejnosti příliš na klidu nepřidá.

Situace ohledně nulového postupu v případu je natolik zoufalá, že policie požádá o pomoc profesionálního senzibila. Pokud jste vůči takovým lidem sami skeptičtí, tak si vás vaše herní postava, detektiv Emily Meyerová, rázem získá – cítí to úplně stejně a nepotřebnost takového člověka taky dá najevo, i když je to zrovna jediná osoba, která je k ruce. Váš kolega, detektiv Frank, totiž akutně potřebuje na dovolenou. Až na ženskou, která všude vidí, cítí a slyší duchy tak na to jste zkrátka sami.

Hezky pomalu, krůček po krůčku

Hra si velice důsledně udržuje svůj detektivní punc, tudíž vám podobně důsledně rozmetá i očekávání o akčním ději. Klade důraz na mravenčí práci detektiva, na postupné skládání drobných dílků do jednoho celistvého obrazu. Aby se tenhle dojem posílil, bude po vás hra často chtít někomu pomáhat s jeho vlastně nicotnými problémy. Bez toho se dál neposunete. Vytáhnout odznak a křičet „JMÉNEM ZÁKONA!“ by taky určitě byla cesta, která se navíc podvědomě mnohdy nabízí, ale detektiv Emily je něžná ženská duše, takže pro ni nevýhodný obchod „pomoc za postup v případu“ akceptuje.

Kriminalistou se vším všudy

Čím se tahle hledačka odlišuje asi nejvíce, to je způsob získávání stop a důkazů. Nestačí vám jen kliknout a sebrat, ale potřebujete absolvovat celý proces. Třeba otisk prstu – nasvítit si ho UV světlem, abyste věděli, kde přesně je, nanést prášek, sejmout a poté porovnat pod mikroskopem s jiným. V reálu je sice daktyloskopie podstatně složitější a nemá podobu fajn minihry, která časem začne být trochu repetitivní, ale pro navození takového detektivního pocitu je to úplně dostačující. Jen ty potřebné věci mohly být v samostatném menu, tzn. mimo už tak často plný a nepřehledný inventář.

Jenže pak to přijde

A vy záhadnému vrahovi začnete dýchat na záda víc, než je mu příjemné. Dosavadní úspěchy ve vyšetřování vás přivedou nejen k jeho identitě, ale také do smrtelného nebezpečí. Tím však nebude jen on sám – duše Emily zabloudí do Limbu – světa snů a duchů, z něhož se bude muset neprodleně dostat, nemá-li v něm setrvat navěky. Naše paní profesionální senzibilka konečně bude platným členem týmu.

Tento okamžik představuje v ději zásadní zvrat. A nejen v ději, změní to prakticky celou atmosféru hry. Navíc pravděpodobně ve chvíli, kdy vám to nebude vůbec vadit, spíše to uvítáte. Pokud totiž detektivní a umírněnou atmosféru vysloveně nemilujete, může se vám ta kriminalistika časem přeci jen přejíst. Vlastně škoda, že hra v téhle mystické atmosféře nezůstala o něco déle, protože ten přechod zvládla výborně.

Boj v jiném světě jako bonus

Jaké by to bylo, kdyby tahle detektivní hledačka nebyla detektivní, zjistíte až v bonusové kapitole. Ta chytře poskytla dostatek prostoru, aby se pořádně předvedla i ona druhá, mystická stránka hry. Krom úplně nové (navazující) dějové linky se tak ke slovu dostala i odlišná atmosféra. Bonusová kapitola díky tomu spíše než jako pouhá nadstavba působí jako samostatná, kratší hra.

Kontrast mezi světem rozumu a záhad najdeme i v případě sběratelských předmětů – sbíráte jak fotografie věhlasných zločinců a detektivů, tak forenzní nástroje či tarotové karty. Trochu překvapí intenzita jejich výskytu – i přes vysokých počet najdete na většině lokací jen jeden. Jestli má na daném místě smysl hledat dál, vám ale řeknou hvězdičky nad inventářem.