Naslouchejte ozvěnám bolesti, abyste si vzpomněli, kdo skutečně jste. Očima hlavní hrdinky Rose odhalíte temná tajemství, která ji pronásledují od útlého dětství, a stanete se svědky událostí jejího života, na které chce zapomenout. Stíny její minulosti ji však nenechají vyhrát. Je nucena znovu prožít vše, co si pamatuje. Vydejte se s Rose na cestu krásným a nebezpečným světem snů a odhalte pozadí čtyř tragédií, které touto mladou ženou otřásly. Buď Rose unikne temnotě a probudí se, nebo zemře. Pomůžete jí?

 Máte problém se stažením hry? Nezoufejte. Zkuste ji stáhnout z náhradního umístění zde nebo zde.

Exkluzivně v kolekci 25 her na DVD!

Hledačku Ozvěny smutku si můžete pořídit exkluzivně v DVD kolekci. Díky ní získáte 12 parádních hledaček, včetně dvou celých sérií Lovci Snárka a Poklady ostrova záhad. Budete si moct zahrát 10 rozmanitých obsluhovaček, včetně tolik oblíbeného farmaření. Anebo když na to přijde, klidně si procvičíte svůj mozek a postřeh u dohromady 3 logických, akčních nebo spojovacích her.

Tahle kolekce se umí trefit do noty všem. Bez rozdílu zájmů, pohlaví nebo věku. Složili jsme ji totiž přesně tak, abyste se u ni bavili s celou rodinou, navíc za výhodnou cenu. Každá hra vás vyjde jenom na pár kaček.

Podívat se na kolekci

Chcete se dozvědět více? Zde je recenze hry

Některé nešťastné události v našem životě ovlivnit nemůžeme. Pro jiné jsme se vědomě rozhodli a i když je chceme po letech vzít zpět, už to nejde. Tíhu toho všeho si však stále neseme sebou a střádáme ji někde blízko u srdce. Zní to jako anotace k nějakému psychologickému románu? Možná ano, ale je to také námět hledačky Ozvěny smutku.

Rose se po vážném zranění dostala do kómatu a díky tomu se otevřely brány jejího podvědomí. Postupně se vrací ve vzpomínkách do své minulosti, snaží se vyrovnat se všemi traumaty, která prožila, a zároveň odhalit, co nebo kdo stojí za jejím temným osudem.

Čtyři výlety do minulosti

Rose se ve svých vzpomínkách vrací na čtyři různá místa: do svého rodného domu, na univerzitu, do vězení a na hřbitov, kde je pohřben její otec. Každá část příběhu obsahuje celou řadu lokací, dá se mezi nimi procházet a jednotlivé části zůstávají odemčené i po dokončení (nebo je třeba je dokončit díky předmětům získaným v jiné části). Následuje ještě krátká pátá část, která se odehrává v přítomnosti hlavní hrdinky a uzavírá celý příběh.

Ve hře nenajdeme mapu. Není sice úplně potřeba, protože se nikdy nepohybujeme po více než šesti sedmi lokacích, ale i tak by vůbec nevadilo, kdyby ve hře byla.

Neobvyklý žánr mezi hledačkami

Ozvěny smutku se žánrově pohybují někde v oblasti psychologického thrilleru. Najdeme tam stísněnou atmosféru, nejistotu ohledně pravdivosti vlastních vzpomínek, vraždy i detektivní prvky. Na první pohled se to může jevit jako poměrně neobvyklá volba, nicméně v Ozvěnách smutku všechno docela dobře funguje. Žánrové prvky jsou propojeny s hledačkami a rébusy velmi citlivě a koncept je dobře promyšlený, takže věci do sebe zapadají.

Velmi nízká obtížnost

Hru bohužel v očích zarytých hledačkářů sráží opravdu nízká obtížnost. Zkušený hráč Ozvěnami smutku projede jako nůž máslem, nikde se moc nezdrží, nakliká to tam a půjde dál. A bohužel se to týká všech oblastí hry – samotného příběhu, hledaček i rébusů. Práce s nalezenými předměty je opravdu velmi jednoduchá, jejich využití na sebe velmi přímočaře navazuje, člověk se nemusí téměř vůbec zamýšlet. Stejně tak v hledačkách stačí párkrát kliknout a vždycky se trefíme do hledaného předmětu. Rébusy jsou až na výjimky spíš skládačkami pro děti.

Navíc hra nenabízí ani výběr z herních módů, takže si hráč nemůže hraní ztížit například tím, že by neměl k dispozici tlačítka přeskočit nebo nápověda. Ale když už jsme u té nápovědy – pokud ji hráč bude někdy potřebovat použít, nemusí se mu kýžené pomoci dostat, nápověda totiž nefunguje zrovna dobře, často ukazuje na předměty, se kterými nelze v danou chvíli nic udělat, nebo směruje hráče do lokace, kde není nic na práci.

Komu je hra určena?

A to je právě ta otázka. V souvislosti s výše zmíněnou nízkou obtížností by se totiž Ozvěny smutku naprosto skvěly hodily pro menší dětí, které by si s ní dokázaly poradit. Jenže vzhledem k tématu, komplikovanějšímu příběhu a především tísnivé až strašidelné atmosféře pro ně není příliš vhodná. Objevuje se v ní totiž například záběr na muže umírajícího na elektrickém křesle nebo vzpomínka na bití vězně.

Hru tak rozhodně doporučujeme dospělým hráčům, případně větším dětem. Ozvěny smutku zaujmou především ty, kdo jdou v hledačkách po příběhu a atmosféře. Co do hraní se budou muset zkrátka spokojit s oddechovkou, nicméně náročné téma tento handicap trochu vyvažuje.

Na dvacet pěkných hledaček

Hledaček ve hře najdeme zhruba dvacítku a kromě lehké obtížnosti se jim nedá příliš mnoho vytknout, na druhou stranu toho není ani moc k vyzdvihování. Prostě neurazí, nenadchnou. Místa, na kterých se hledá, jsou různorodá a zpracovaná podle toho, v jaké části příběhu se zrovna nacházíme. Grafika hledaček je tak tím, co můžeme pochválit. Hledání probíhá vždy podle seznamu a k nalezení předmětu vždycky stačí jenom jeden krok. Na každé místo s ukrytými předměty se vracíme dvakrát a obvykle brzy po sobě.

Zbytečně málo hlavolamů

Rébusů je v Ozvěnách smutku výrazně méně než hledaček – dva či tři na jednu část, to zkrátka nemůže mistru hledaček stačit. Úkoly jsou rozmanité, ale velmi jednoduché, většina z nich zabere pár sekund. Budeme například rekonstruovat policejní spis, oblékat panenku, napojovat ozubená kola, aby stroj fungoval nebo se potýkat s matematickými příklady. Zkušenější hráč zřejmě nevyužije tlačítko přeskočit.

Atmosféra jako nejsilnější aspekt hry

Autoři vsadili na pochmurnou, poměrně temnou grafiku s řadou obrazů a artefaktů, které vyvolávají skličující pocity. Spolu s dobře vystavěným příběhem a zvukovou kulisou, která je velmi efektně zvolena jen jako tísnivé pozadí, je to skvěle vydařený koncept. Atmosféra se navíc stupňuje, zatímco první dvě části – v domě a ve škole jsou ještě poměrně civilní, ve vězení a na hřbitově už začíná přituhovat a z lokací opravdu běhá mráz po zádech. Vynikajícím detailem jsou vzpomínky zobrazené ve formě průhledných postav připomínajících duchy, které ještě vylepšují strašidelný nádech.

Thrillerová jednohubka

Možná i vlivem nepříliš vysoké obtížnosti jsou Ozvěny smutku dost krátkou hrou. Bez potíží se dá dohrát do dvou hodin, takže je to zábava na jeden, maximálně dva večery. Nejdelší částí je ta, která se odehrává ve vězení, ta může zabrat zhruba půl hodiny, ostatní zvládneme do dvaceti minut a finální pátá je už jen taková chuťovka na pár minut.

Proč to zkusit?

Protože Ozvěny smutku jsou zkrátka dobré. Ano, budeme jim muset odpustit krátkou dobu hraní a nenáročnost, o to víc se však budeme moci soustředit na příběhové detaily, dokonale vyladěnou atmosféru a promyšlenou, neprvoplánovou grafiku. Obzvlášť ti hráči, kteří rádi zkouší nové věci a zajímají se o vývoj, jakým se hledačky vydávají, budou rozhodně spokojeni.